Dlouhodobá strategie našeho portfolia

Naše investorské představy za poslední rok trochu dospěly a my máme už poměrně jasnou představu, co od investování chceme a jak toho dosáhnout a čemu a jak čelit. Pojďme se podívat na naší dlouhodobou strategii a konkrétní tvorbu portfolia. Jak se chystáme na krizi? Co s penězi zamýšlíme? A jaké kroky detailně děláme? Provedu vás investičním plánováním od počátečních myšlenek po závěrečnou realizaci. Na příkladu nás samotných.

Investování je hrozně zajímavé. Nikdy bych do sebe neřekl, že se mezi mými, poměrně odlišnými zájmy usadí tak napevno. Občas přemýšlím jen nad tím, proč tomu tak je. Proč kluk, který tráví život mezi laboratoří, galeriemi, diskuzemi o progresivní politice a psaním knih, proč někdo takový věnuje dny a možná týdny času, který nikdo už nevrátí, něčemu tak “praktickému”, jako je udržování a navyšování investičního účtu? Mno…? 🙂

Ukaž mi svoje portfolio a já ti řeknu, jaký/á jsi.

Slavný český investiční bloger 😉

Protože investování je cesta, jak poznat sebe sama. Nekecám, opravdu mi to tak víc a víc přijde. Vzdát se části své životní (s)potřeby a vložit ji někam do nejista. To není jen tak. Jak člověk vybírá, kam se toho vzdát? Jak reaguje, když se věci vedou, a jak, když se nevedou? Jak a jak moc si zdůvodňuje svoje kroky? Jak se potýká s hamižností, jak se stereotypy společnosti o investorech? Jaká je struktura jeho strachu? Jak spoléhá na logiku, jak na intuici? Jaký má náhled na budoucnost světa, jak na svojí vlastní? Nebo trpělivost, kritické myšlení, nestoudnost, otevřenost či uzavřenost novým ideím, uměřenost, hravost, neotřelost… investování mi už ukázalo mnohé o tom, kdo jsem. A to jsem si myslel, že už vím všechno (správná arogance vědy)! 🙂

Portfolio, jeho podoba a nastavení je potom taková vizitka. Promyšlený investiční plán říká, co od života čekáme a jak toho dosáhnout, PF potom, jak moc se nám to daří. Takže v tomto duchu je tenhle příspěvek tak trochu sebeobnažení. Je to pocit, na který si zvykáme.

Tolik k úvaze na úvod, now let’s go practical.

Investiční plán

Náš investiční plán je základní kámen, od kterého se odvozuje celá stavba PF. Bez plánu nejenže riskujeme, že zvolený styl investování nepovede směrem, který si představujeme, ale v extrému také hrozí, že jenom marníme čas. Umím si představit hodně životních situací, kdy je investování podobně produktivní, jakkoli se snaží tvářit jinak, jako sledování fotbalu.

Mnoho lidí a článků říká, že na začátku se má investor hlavně vzdělávat. Já si nemyslím, že by investování bylo tak složité, že by se člověk musel nějak abnormálně vzdělávat nebo chodit na kurzy. Já naopak tvrdím, že na začátku má investor myslet. Prostě si sednout a přemýšlet. Pokud možno nezávisle, bez kurzů a sebevzdělávání. Nám to trvalo několik let (i když jsme během toho už trochu investovali – jsme troublemakeři 😛 ).

Výsledkem je následující plán. Odvíjí se od myšlenek, které jsem shrnoval asi před rokem, které jsme zaktualizovali k současným potřebám a stavu trhu. Podrobný dokument si můžete stáhnout níže, já se v tomto článku zaměřím na některé jeho zajímavé aspekty.

Cíle a (finanční) tužby

Běžná investiční motivace bývá spoření pro přilepšení k důchodu, pořízení nemovitosti v delším časovém horizontu, zabezpečení dětí jako studium nebo bydlení, případně tvorba majetku pro předání dalším generacím. Osud tomu chtěl tak, že náš život má vypadat jinak. Děti mít nemůžeme a nebudeme, předávat nemáme moc komu, proto pokud mají mít naše finance nějaký osobní užitek, musíme je spotřebovat sami během našeho života. Případně realizovat nějaký obecně prospěšný projekt – to ale vyžaduje už docela dost peněz.

Momentálně je nám 32. Nikdy jsme moc nechtěli dělat kariéru, ale nějak se to seběhlo, že trávíme prací hodně času. Žijeme relativně skromně, naše měsíční výdaje jsou malé, koníčky spíš intelektuální – jakkoli pofidérně to zní 🙂 – příjmy dobré, vytváříme tedy přebytky. Donedávna jsme to nevěděli, ale žijeme způsob života, kterému se v zámoří začalo říkat FIRE, tedy “Financial Independence, Retire Early”. Je to koncept, kde lidé omezují svojí spotřebu racionálními rozhodnutími a přebytky investují. Ukazuje se, že pokud dokážete ušetřit 65% svého měsíčního příjmu, můžete do důchodu za 10 let při udržení stejného životního standardu. Bez ohledu na to, kolik vyděláváte nebo kolik máte našetřeno. Pokud vyjdete s 35% svého příjmu a je vám to příjemné → za 10 let můžete mít padla. Klidně si to spočítejte i pro svůj případ. My tohle vlastně už žijeme dlouho a nevíme o tom 🙂

Cíl je tedy odvozen od tohoto. Mít za 9 let (rok 2028) možnost se na práci vykašlat, pokud nás už bude srát, a věnovat se čemukoli smysluplnému bez ohledu na to, zda to generuje nějaké příjmy. Není to pro nás nijak samospásný cíl, nepotýkáme se s nedostatkem zájmů, spíš s nedostatkem času – a tohle by finanční důchod mohl vyřešit.

My investujeme, abychom získali čas, ne prachy.

Skejwi a spol.

Je to pro nás dostatečná protihodnota se teď investování a plánování chvíli věnovat a třeba i psát tenhle blog. Zároveň ale chceme vytvořit investiční úzus, který nám nebude žrát moc času. Neinvestujeme pro prachy, ale pro čas, který nám to v tomto životě může poskytnout. Od toho se bude všechno dál odvíjet.

Jak na to?

Z odstavců výše plyne, že chceme vytvořit pasivní příjem. Příjem, pro který kromě intelektuální práce na začátku, už nemusíme dělat nic moc. Občas něco nějak zkontrolovat, ale žádnou systematickou každodenní nebo týdenní činnost. Klasické investiční nástroje pro toto jsou akcie (a jejich dividendy), dluhopisy (a jejich kupóny), nověji také P2P kreditní trh (a jeho úroky). Jelikož s investováním spojujeme naši budoucnost (jinak bychom ho nedělali), neuvažujeme o žádné silně spekulativní formě. Typicky kryptoměny. My se nechceme investováním bavit a hrát si s ním, my chceme alespoň do nějaké míry vědět, co očekávat. Proto nám konzervativní assety a P2P dávají smysl.

Náš investiční horizont je dlouhý.

1. Deset let budeme akumulovat z příjmu ze zaměstnání,
2. poté 10–13 let spotřebovávat příjem, to nám bude 42–55.
3. Potom už musíme chtě nechtě začít spotřebovávat základ portfolia, dokud nám to chodí a myslí.

Ta třetí fáze může trvat různě dlouho. To je obecně jedno z největších rizik plánování života. Jak stihnout, co chceme, když nevíme, kdy bude konec. Ale to budeme řešit, až nám bude 55 a uvidíme, co vlastně máme na účtu.

Každopádně 20 let do spotřeby základu PF je dostatečný investiční horizont pro dominantně akciově zaměřené portfolio. Doplníme ho P2P, protože generuje velký pasivní příjem, můžeme namíchat trochu dluhopisů. Nezdržujme to a podívejme se na ten náš konkrétní mix. 😉

Struktura portfolia

Portfolio jsme složili ze čtyř segmentů, každý s trochu jinou strategií a účelem.

Segment	Složení	Odůvodnění	Podíl v PF	Cash flow
PF 1	české akcie a příp. české dluhopisy s vysokým výnosem	vysoký divi výnos, expozice v CZK, znalost prostředí	28%	6 až 7%
PF 2	světové indexy pomocí ETF	diverzifikace, ověřené historické výnosy	28%	1 až 2%
PF 3	americké a evropské růstově-dividendové akcie (aristokraté) + REITy	rostoucí a predikovatelný divi výnos, výběr podhodnocených titulů, odolné v recesi	29%	3 až 4%
PF 4*	P2P kreditní trh	zpožděná korelace s ekonomickým cyklem, stabilita výnosů, vysoké cash flow	15%	10%
PF 5	státní proti-inflační dluhopisy	slouží k uložení neinvestiční hotovosti, není součást investiční strategie	– %	3%
PF 6	investiční nemovitosti a realitní fondy	stabilní cashflow, nižší korelace s akciemi	– %	6 az 7%

Sloupec Cash flow je očekávaný pasivní příjem z daného segmentu. Kromě pasivního cash flow generuje každý asset i nějaké vlastní organické zhodnocení, které u amerických akcií bývá kolem 6,6% nad inflaci, u českých a evropských asi trochu méně. Pasivní cash flow se zde realizuje přes výplatu dividend. P2P generuje celé své zhodnocení ve formě pasivního příjmu.

Jak je vidět už z tabulky, zajímá nás trochu víc právě ten pasivní příjem, který pro takto sestavené PF dělá 5% hrubého, 4,5% čistého. Celkové zhodnocení je samozřejmě taky důležité, ale až v delším horizontu. Ovlivní hlavně to, kolik peněz budeme po padesátce “roztáčet”, ne kdy odejdeme do finančního důchodu (a jak bude velký). Jinak bychom šli asi do obyčejných indexových ETF pokrývajících široké trhy a neřešili bychom. Tvorba pasivního příjmu vyžaduje trochu víc péče.

Tady se samozřejmě nabízí častá otázka, kterou jsem si sám pokládal:

Proč se zabývat dividendami, když můžu jen střádat akcie a ty potom pro finanční důchod spotřebovávat? Je to navíc výhodnější, protože z výplaty dividend se musí odvádět daň a v akumulační fázi 1 je stejně budeš reinvestovat.

To je určitě relevantní pozorování a je to smysluplný přístup. Ale pro nás je nevhodný. Jak jsem uvedl výše, jsme spíš spořiví lidi. Pokud budou trhy dole, nebudeme schopní akcie odprodávat, abychom si generovali příjem. Jsem si tím jistý. Další důvod je ten, že mám obavu, že se nám nebude chtít prodávat vůbec. A tím všechno ztrácí smysl. Dividendy a pasivní neustálý tok peněz na účet je to, co nás donutí ty peníze opravdu spotřebovávat a případně se vykašlat na práci. Prostě trocha toho finančního násilí 😀

Máme ale i další důvody, proč volíme právě tenhle přístup. A ty vám představím trochu podrobněji u komentáře každého segmentu.

PF 1: české akcie

S českými akciemi jsem začínal. V roce 2016. Jak vidíte, procházel jsem si svojí tradingovou fází, která postihla v začátcích asi každého. Vyléčil jsem se z ní rychle a bez finanční újmy. 🙂

Říká se, že pražská burza snad ani není burza. Lidi si stěžují na malé objemy, množství titulů a další. Já na ní ale nedám dopustit. Investice do českých akcií mi dávají smysl:

• Mají opravdu velký dividendový výnos. Od roku 2016 mám vážený divi-výnos přes 7,5% hrubého ročně. Teď asi trochu klesne, ale ne razantně. Pro náš záměr je to super výnos.
• Akcie mají tržby a denominaci v české koruně. Není zde žádné kurzové riziko ani případné forex náklady. Díky tomu je 1/4 PF v CZK.
• V českém prostředí se vyznáme, stíháme sledovat, co se v těch několika málo společnostech děje bez velké časové investice. Malý počet titulů je pro nás výhodou.

Z titulů na Pražské burze nás v tomhle ohledu zajímá jen ČEZ, Moneta, O2 a Komerčka. Philip Moris nevedeme, kouření nepodporujeme, i když divi-výnos by byl báječný. Kdo sleduje náš portfolio report (momentálně pořádně upgradovaný!!! 😉 ), ví, že máme i nějakou tu Kofolu. Tohle bylo trochu impulzivnější rozhodnutí po propadu po prodeji Poláků, divi-výnos je tady jen něco nad 4%.

PF 2: Světové akciové indexy (ETF)

Pokud bychom netrvali na vysokém pasivním cash flow, toto by byl základ PF. Nyní zabírá jen 1/4, ale vyskytovat se v portfoliu musí.

Důvod, proč se mi líbí pasivní investování do široce diverzifikovaných indexů pomocí nízkonákladových burzovně-obchodovaných fondů (ETF) jsem už důkladně řešil dříve. Široké americké a světové akciové indexy jsou jediný (jediný, který znám) opravdu tvrdě statisticky zdokumentovaný dynamický asset, který dlouhodobě nese velké zisky. Všechny ostatní akciové strategie jsou podmnožiny sledování celého trhu. Mohou být výnosnější, ale také nemusí. My potřebujeme určitou predikovatelnost, proto se mi tento přístup líbí. Navíc je opravdu hodně pasivní. Člověk nakoupí a zapomene. Další mesíc zase nakoupí. A diverzifikuje do tisíců akcií a sleduje historicky doložené zhodnocování.

Tak jako všechno, i tenhle přístup má své nevýhody. Jedna z nich je, že koupí celého indexu kupujeme i jeho ocenění. Trh jako celek je v USA momentálně dost vysoko nad historickým průměrem, což s sebou statisticky nese nižší výnosy do budoucna. Evropa je na tom lépe, ale stejně. Takže třeba teď je pro nás psychologicky (ale i racionálně) dost náročné do indexů dávat víc peněz s tím, jak se blíží ekonomické zpomalení. Chtě nechtě tu musíme počkat na pokles ocenění. 😕

PF 3: US a EU dividendové akcie (DGI)

DGI, tedy dividend growth investing, česky to překládám jako růstově-dividendové investování (nikoli opačně), je právě takový podžánr akciového investování. Zaměřuje se na koupi akcií firem, které vyplácí relativně velkou, ale hlavně stabilně rostoucí dividendu. Tím stabilně se v USA myslí víc jak 25 let. Takže 25 let růstu, během všech krizí i let pohody. V Evropě se limit zmenšuje na 10 let. Těmto akciím se říká dividendoví aristokraté a nebo obdobnými termíny. Do tohoto segmentu chceme zařazovat i REITy (Real Estate Investment Trust) s dlouhou historií dividend.

Když se Michal z Občasníku finančního negramoty zajímal o naše rozhodnutí prodat byt, peníze zainvestovat a pokrývat výnosem nájem, zmínil:

Bál bych se při současné situaci na trhu akcií jednorázově zainvestovat řádově miliony CZK, […] protože akciové trhy jsou před blížící se recesí ekonomiky také značně napjaté. Proto bych možná nepovažoval investici tak obrovské sumy do akcií za šťastnou, zejména pokud jde o indexové fondy.

Michal z Finančního negramoty

Narážel tím na předražené americké indexy, které se s valuacemi P/E > 21 nacházejí vysoko nad historickou hodnotou P/E ~ 15, a obecnou zdrženlivost při umisťování větších peněz na trhy zrovna v tuto chvíli. Nutno říct, že tím přesně vystihuje naši obavu. Jenže čekání na vhodný moment historicky připravilo investory o víc peněz, než samotné výplachy při krizi. Připomeňme si, že hluboká a epochální krize se věští už cca od roku 2012. Za tu dobu si index S&P 500 připsal 140% a téměř se zdvoj-a-půl-násobil.

Tenhle segment PF jsme si vytvořili z více důvodů, ale boj s touhle “předkrizovou” situací je jeden z hlavních. Podívejme se ale nejdřív, co jsou obvykle zmiňované výhody DGI investování:

1. Dividendoví aristokraté jsou masivní korporace s dobrým cash-flow a rozvahami. Vedou si jakožto konzervativní akciový segment v krizích lépe, než zbylá část trhu.
2. Dividendový výnos zajišťuje příjmy i při dobách poklesů. Jelikož se dividenda většinou zvyšuje ročně o několik procent, drží příjmy krok s inflací. To z nich dělá velmi předvídatelný a stabilní zdroj pasivních příjmů.
3. Jak tvrdí rozličné studie nebo články, statisticky čtvrtý kvintil dividendových akcií překonává zbytek trhu i co se týče dlouhodobého zhodnocení a nižší volatility.

K hlubší analýze tohodle investičního přístupu se chci vrátit v některém z příštích článků. Ale teď k tomu valuačnímu problému zmiňovanému výše:

Dividendoví aristokraté jsou velmi kvalitní firmy, obvykle s vysoce diverzifikovaným portfoliem činností. Je jich něco přes 50. To už je rozumně malý počet, aby se na to dala nasadit některá z valuačních metod a vybírat “podhodnocené” kusy.

Valuační metody jako takové jsou náročné a je to pro mě stále otevřená otázka, jak snadný/obtížný ten stock-picking vlastně je. A jak úspěšný. Tento přístup totiž implicitně předpokládá, že je investor chytřejší než trh. Tahle představa vždycky zavání průserem. No, každopádně jsme se rozhodli to zkusit a dokud se P/E ocenění širokého trhu nesníží k 15, budeme nakupovat hlavně podhodnocené aristokraty. Náš aktuální výběr najdete v našem portfoliu nebo v připravovaném následujícím článku.

Díky tomu, že je divi-aristokratů jen hodně omezený počet, jde je jednoho po druhém reálně prostudovat, propočítat a zhodnotit jejich business aktivity jako takové. A i kdybychom ten valuační přístup pokopali, pořád budeme vlastnit kvalitní firmy za (přinejhorším) předražené ceny. Pořád lepší než brakové firmy za levné ocenění, což hrozí při výběru z desítek tisíc světových akcií. 🙂

PF 4: P2P kreditní trh

P2P platformy netřeba představovat, psal jsem o nich tady, nebo je jich plný internet. Pokud připustíme relativně vyšší neviditelné riziko (i když to s pádem Lendy už nabralo na hmatatelnosti) a nejasný vývoj v krizi, představuje tenhle segment důležitý optimalizační pilíř v našem PF.

Jednak přináší veliké pasivní cash-flow – přes 10%, což nedělá žádná z ostatních tříd aktiv. Dále je to segment málo korelovaný s akciovými trhy, vizte níže. Riziko úpadku v krizi lze snížit výběrem krátkodobých půjček a dobrou volnou stabilních nebankovek a diverzifikaci přes ně.

Očekávaný výnos, volatilita a důchod

Odhadovaný celkový růst hodnoty v 1. akumulační fázi (reinvestice pasivních příjmů) se dá odhadnout z historického zhodnocení akcií: tj. cca 6–7% ročně nad inflaci. Toto platí pro US akcie, české akcie můžou trochu zaostávat. Vliv bude mít také vstup do pozic v pozdní fázi ekonomického cyklu, který celkový výnos – i přes dlouhý investiční horizont – sníží. Ale kompenzovat by to mohlo P2P s větším ročním výnosem. Pro naše modelování využíváme konzervativní hodnoty 5% ročně nad inflaci.

Volatilita se v moderní teorii portfolia odhaduje na základě korelačních koeficientů mezi výnosem jednotlivými třídami investic (dávejte pozor, obvykle se to měří pro nepoužitelně krátké investiční horizonty okolo 1 roku). Z toho by nám vycházelo, že až 75% aktiv bude vysoce korelovaných (0.9–1.0), lehce se můžou odchýlit REITy (0.7–0.8), zatímco P2P jsou silně nekorelované (0.2). To dělá váženou korelaci asi 0.75. To by mělo snížit volatilitu PF o nějakých 15%.

To, co pomůže při boji s volatilitou mnohem víc, je ale časový horizont. Jak spočítal Jeremy Siegel ve své slavné knize Investice do akcií: běh na dlouhou trať, při více jak 10leté investici už například dluhopisy, klasické antikorelované nástroje, nehrají na snížení volatility skoro žádnou roli, nicméně brutálně snižují výnos portfolia. Při těchto dlouhých horizontech se volatility bát nemusíme a dluhopisy neřešíme. Navíc P2P nám v našem PF hrají tak trochu jejich roli, ale s výnosem porovnatelným s akciemi. Takže v tady jsme v klidu. 🙂

Na závěr je potřeba udělat prognózu odchodu do důchodu s naším portfoliem. Je to vůbec dobře vymyšlené? Udělali jsme si model vývoje tohoto PF při pravidelných měsíčních investicích a očekávaných výnosech a příjmech a vyšlo nám, že vše, co požadujeme, je reálné – ba přímo pravděpodobné. Pokud nenastane něco šíleného ( 🙂 → 🙁 ). Ale o tom zase někdy příště ( 🙁 → 🙂 ).

Podrobné takové modelové scénáře pro vlastníka “našeho” portfolia s různými požadavky najdete ve zmíněném investičním plánu. Uvedeme jeden příklad za všechny ve formě malé básně ve volném verši:

Rentiér z Letné
(ze sbírky "Manon je motýle, Manon je včele")

Pro zdaněnou rentu 10 tisíc Kč měsíčně 
za 20 let, 
při počátečním PF v hodnotě 
200 korun tisíce, 
zhodnocení 5% ročně nad inflaci 
—tj. 7–8%—, 
čistém cash flow yieldu pasivním
4,5% ročně 
—oh, ty konzervativní odhade!— : 
Požadovaná měsíční úložka 
činí 6 400 kaček.
Kapitál bude dosahovat 3,2 milionu,
z toho 1,7 milionu vklady
 a 1,4 milionu 
—ty má Manon!—výnosy,
a k tomu dvě malé řepkychtivé včele
a čtyři letmo křehčené
motýle.

A s tím se pro tentokrát loučím. Doufám, že vám článek k něčemu byl – obsahuje 30 referencí na jiné články a informace 😉 – třeba v našem přístupu najdete inspiraci. Nezapomínejte ale, že nejsem licencovaný investiční poradce, nýbrž obyčejný kluk z Prahy, takže všechny svoje investiční kroky čiňte na základě vaší podrobné úvahy. Pokud chcete dostávat info o nově publikovaných článcích, přihlašte se emailem v pravém sloupci. Můžete vyzkoušet share tlačítka pod článkem, když už jsem je sem instaloval, užívejte si astronomického léta a do příštího příspěvku žijte dlouho a blaze. 🙂 I když… snad to zas tak dlouho trvat nebude.