Zajištění investičních účtů u brokerů

My, malí retailoví investoři často řešíme investiční rizika trhu. Hlavou se nám honí myšlenky na volatilu akciových indexů, časování trhu, výhled ekonomiky. Ale nezapomínáme, že ve hře jsou další rizika? Rizika, která mohou být na rozdíl od investice do S&P 500 naprosto fatální? Totiž: je náš majetek vedený u obchodníků s cennými papíry v bezpečí? Jaké jsou záruky proti kriminální činnosti, podvodu nebo i obyčejné osudové chybě brokera?

Píše se rok 2011 a 25. říjen se zdá být normálním klidným podzimním dnem. Vrcholí 16. panamerické hry v mexické Guadalajaře, ale jinak relax. Investoři se konečně oklepávají z hrůz minulých let, když se akciové indexy vrací k předkrizovým hodnotám. Jenže tentýž den vystupuje na tiskové konferenci vedení obří celosvětové brokerské společnosti MF Global a reportuje masivní ztráty vlastního kapitálu na úrovni 191 milionů dolarů za poslední kvartál. Začíná zmatek a ratingové agentury Fitch a Moody’s vyřazují společnost z investičních ratingových stupňů. Pár dní na to MF Global pozastavuje veškerou činnost a 30. října kontrolní úřady nacházejí blíže neurčenou sekeru v majetkových účtech společnosti. Poslední říjnový den společnost vyhlašuje bankrot a objevuje se zdrcující zpráva: na majetkových účtech klientů, které měly být vedeny odděleně od majetku společnosti, chybí 1.6 miliardy dolarů. Klienti jsou v šoku. Patří mezi ně i čeští investoři, včetně finančníka Karla Janečka.

Velmi rychle se ukazuje, co vlastně důvěryhodný broker dělal. Složitým způsobem spekuloval na vývoj evropských dluhopisů a využíval k tomu majetek svých klientů. Výsledek nevydařených a neoprávněných obchodů byla permanentní ztráta majetku nic netušících investorů.

Kauza měla dlouhou dohru a konec není tolik tragický. Díky fungujícím garančním fondům bylo po čtyřech letech klientům navráceno téměř vše, o co přišli. Tento příklad ale dobře ukazuje, jaká rizika, možná lépe skrytá než ta tržní, investování obsahuje. A také, že kvalita záruky se odvíjí od kvality ručitele a regulátora. A že bychom to prostě měli řešit. Tím spíš, pokud máme v nehmotném finančním majetku většinu svého jmění.

Základní nároky na brokera

Chvíli jsem přemýšlel, zda poslední odstavec k úvodu přidávat. Vyznívá totiž, že nakonec se přece tolik nestalo, když všichni dostali peníze zpět. Ale uvědomme si, že to byl jeden ojedinělý pár brokera, takže fondy měly dost prostředků na krytí těch celkových 7 miliard. Co by se ale stalo, kdyby se do podobných operací pustilo více světových brokerů zároveň? A vznikla řádově větší sekera. Stále ještě byste spoléhali na záchranné sítě?

Samozřejmě je lepší vybírat brokera tak, aby se riziko podobných šílených rozhodnutí minimalizovalo. Těžko předpovídat, do čeho se kdo namočí, ale nějaké základní indikátory nám můžou s výběrem pomoct. Obecně se má to za to, že pozitivní charakteristiky jsou:

• registrace ve vysoce regulovaném prostředí (EU, UK, US a další rozvinuté trhy), US je se svou investiční historií v regulacích asi nejpřísnější,
• sídlo společnosti v rozumné lokalitě s dostatečným právním rámcem, lokální pobočky na významných trzích, globální působnost,
• striktní oddělení majetku klientů od majetku brokerské společnosti (ehm, MF Global je měla taky oddělené),
• finanční stabilita brokera, malé zadlužení, minimální expozice brokera ve spekulativních nástrojích jako CFD a opcích (úspěšný business a stabilní zisky nenutí vedení k nestandardnostem),
• finanční zainteresovanost vedení ve výsledcích firmy (vedení spoluvlastní významnější podíly),
• akcie společnosti veřejně obchodované na burze (větší transparentnost účetnictví),
• jasné a zveřejňované interní procesy (a la ISO),
• výše krytí a pojištění majetku investorů u povinných a dobrovolných fondů a pojišťoven,
• dodatečná dobrovolná sebe-regulace a nadstandardní IT ochrana účtů,
• mediální image, edukace investorů a cílová skupina klientů (jde o obchodníka pro širokou investiční veřejnost, nebo brokera promujícího spekulativní a rychloobrátkové obchody?)…

Asi by se dalo pokračovat, ale záleží to na síle každého z nás, kolik tomu kdo chce dát péče 😉 .

Kde jsou mé akcie?

Než se pustíme do hlavní message tohoto příspěvku – přehledu reálných garancí –, dovolte mi malou poznámku ohledně umístění vašich akcií. Bývá v tom totiž trochu zmatek.

Pryč už je doba, kdy se akcie vlastnili v papírové podobě (odsud cenné papíry), kterými se jejich vlastník prokazoval. Dnes jsou akcie evidované stejně jako například peníze na účtech v bankách – ve formě zaznamenaného nároku. Tenhle nárok někde musí být evidován a různé státy se liší podle konkrétních metodik. Většinou jsou ale vlastníci k daným akciím přiřazováni buď na burze, nebo v separátním státním úřadu, nebo v soukromém depozitáři se státní kontrolou, nebo v nějaké kombinaci. V Čechách máme například Centrální depozitář cenný papírů, což je soukromá společnost, dcera Pražské burzy, regulovaná Evropskou centrální bankou a ČNB.

V takového evidenční entitě můžou mít majetkové účty fyzické osoby, obchodníci, banky a další účastníci. V Čechách je poměrně snadné mít na CDCP svůj vlastní soukromý účet (my ho máme, založilo nám ho Fio při otevírání broker účtu u nich), pak jste přímými majiteli akcií vy. Pro drobné investory ale bývá častější a pohodlnější nechat brokera evidovat vámi zakoupené akcie na něj (na jeho sběrném účtu) a nechat ho vést si interní evidenci, co je jakého klienta. Tomu se např. u Fio říká Master účet a má určité výhody oproti individuálnímu účtu u CDCP. Určitě existují obdoby u jiných českých brokerů.

Podobný, ale mnohem složitější systém můžete najít i v USA. Podstatné je, že nárok na vlastnictví akcií je držen u nějaké regulované Custodian entity, což může být banka, prime-broker, centrální depozitář cenin a další. Nákupem americké či jiné zahraniční akcie přes českého brokera nabýváte nároku na evidenci v některém ze sběrných účtů amerických účastníků trhu, nejspíše na jméno některého amerického brokera, který vede podúčet pro českého brokera, který vede svojí evidenci a podúčet vám. Uff. 🙂 Kvalita regulace a dohledu nad evidencí vašich akcií se tedy odvíjí od toho, kde má akcie domicil (e. g. US-domiciled stock), nikoli podle volby brokera.

Garanční fondy a regulace

Jaké reálné záruky nám tedy zmiňovaná regulace brokerů a depozitářů přináší? Rozdělme si to do hlavních investičních geo-lokací pro českého investora.

Český trh

Dohlíží na něj ČNB a ECB. Podle direktivy Evropské komise z roku 1997 o kompenzačních schématech musí každý členský stát vytvořit nezávislý Garanční fond (GF), do něhož budou přispívat všichni obchodníci s cennými papíry, kteří do něj odvádí 2% ze všech inkasovaných poplatků a provizí. Např. do českého GF v roce 2019 nejvíce odvedla překvapivě J&T banka a to skoro 26 milionů Kč, až za ní se umístily očekávané instituce jako ČSOB nebo Spořka [update: DADA v komentářích níže si při prohlížení výroční zprávy všiml nesouhlasu, tak se na koment mrkněte]. Trošku exkurz do množství odváděných poplatků 😀

Z GF se pak vyplácí kompenzace v případě neschopnosti obchodníka dostát svých závazků vůči klientovi, tedy za celý svěřený majetek (akcie, hotovost, dluhopisy, zkrátka celou likvidační hodnotu investičního účtu). GF kompenzuje 90% vašeho nedostupného majetku, nejvýše pak 20 tisíc EUR nebo ekvivalent. Zbylých 10% je předmětem konkurzního řízení a soudů. Konkrétní info dává česká GF nebo třeba Fio. O výplatu z GF je třeba požádat.

EU a UK trh

Situace se má stejně jako u nás. Každý stát je povinný si zavést svůj GF s tím, že pokud broker působí ve více státech EU, stačí být členem jen jednoho GF. To je případ třeba u nás operujícího Degira, které je (mj.) regulované nizozemským AMF a je pod záštitou jen nizozemského GF The Dutch Investor Protection Scheme.

Trochu jiná situace je v Británii, kde mají větší historii investičních služeb. Obdobou kontinentálních GF je tamní Financial Services Compensation Scheme (FSCS), v němž je členství opět vyžadováno regulátorem, celosvětově známým Financial Conduct Authority (FCA). Kompenzuje se souhrnný investiční majetek (akcie, hotovost a další), ale tentokrát 100% hodnoty a do částky 85 tisíc liber. Tedy značně víc než na kontinentu. Pokud si vybavujete jiná čísla na stránkách českého brokera Lynx, tak ano, mají to tam blbě. Na stránce o důvěře. Vtipné. 😀

US trhy

Amerika je na tom nepřekvapivě s regulacemi a zajištěním nejlépe. Systém je košatější, ale princip podobný. Už jen ve zkratkách: hlavní regulátor SEC vyžaduje od všech obchodníků členství v SIPC, obdobě našich GF. Spolu s tím existují dobrovolné samoregulační asociace, v nichž členství znamená dodatečné povinnosti a reporty, např. FINRA. Typickým rysem je také dodatečné pojištění u soukromých pojišťoven, což např. Interactive Broker dělá u londýnské Lloyd’s a částka je absurdně vysoká.

Podstatný rozdíl oproti Evropě jsou limity GF SIPC: kryje se 100% účtu do výše 500 tisíc dolarů, z toho pro hotovost maximálně 250 tisíc dolarů. Nekryjí se až na výjimky deriváty (opce, futures, shorty, komodity, CFD…). V případě, že je broker členem více GF, pak si dejte pozor, u kterého uplatňujete. Žádost u jednoho může znamenat zneuznání zbylých nároků u druhého.

Český garanční fond

Jak jsme říkali, záruka je tak silná, jak silný je ručitel. Netroufám si dělat žádný audit na český GF. Z jeho účetní rozvahy a z výroční zprávy vyplývá, že rezervní fond pro vyplácení kompenzací je přibližně 1 miliarda Kč a ročně do něj přitéká až 200 milionů Kč z příspěvků členů. A to je už po mimořádné splátce státu za půjčku na kompenzace ve výši 300 milionů. S ohledem na to, že u všech 37 obchodníku s CP je v ČR majetek v souhrnné výši 4,4 bilionu Kč, má fond přímé prostředky na kompenzaci asi 0,02 % z tohoto majetku. Samozřejmě v případě masivnějších událostí vstoupí do dění stát a postkytne GF půjčku, jak už to ostatně udělal dříve.

Při čtení výroční zprávy mě ale zaujala ještě jedna věc. Majetek fondu je z velké části uložen ve formě účasti v podílových fondech a dluhopisech. Z té 1,1 miliardy, co fond vlastní, je uloženo 159 milionů v bankách a 992 milionů v investicích u svých vlastních členů. A to jen třech z nich. Tato “diverzifikace” je cca 200 milionů ve Spořce, 375 milionů v ČSOB a 410 milionů u Conseq Investment Management. Možná to jinak nejde, nevím, ale člověk se nad tím zarazí, že peníze skladuje u společností, které proti jejich bankrotu zajišťuje.

V souhrnu se na tomto příkladu dobře ukazuje, že garanční fondy všude po světě slouží hlavně ke kompenzaci investorů při příležitostném bankrotu jednotlivých (malých a slabých) brokerů. V případě rozsáhlejší události, ať už by byl důvod jakýkoli, by musely zasáhnout státy, nebo by investoři o majetky přišli. Ale to platí u všeho, bankovních vkladů, pojištění nemovitostí (válka a velké katastrofy se totiž z pojištění vyjímají), ale i života samotného.

Brokeři pro českého investora

Dobře, kvalita regulace a brokera samotného je podstatná – co to ale znamená pro českého investora? Jelikož brokeři na českém nebo evropském trhu podléhají evropské regulaci a ručení do 20 tisíc EUR, asi bude rozumné diverzifikovat nejen trhy, ale i brokery samotné. Tady předpokládám, že pokud má mít investování na investorův život nějaký relevantní dopad, dost pravděpodobně se za čas velikost portfolia přehoupne přes onen ekvivalent 500 tisíc Kč.

Je tedy rozumné se rozhlédnout po trhu. Vybírat můžete třeba na nějakém nezávislém srovnávači – pozor si dejte na google, který na dotaz vyhazuje české pochybné žebříčky, nutící vás do forex a CFD brokerů (Fr. Ringo Čech by na to řekl: “Dostali za to jistě řádně zaplaceno!” 😉 ). Takové brokery dlouhodobý a už vůbec začínající investor nechce.

Nepřekvapilo by mě, kdybyste po krátkém srovnávání a poměřování poplatků, pojištění a věrohodností obchodníka skončili u nějakého mixu typu Degiro + Lynx, + případně české Fio nebo snad i Patria. Zatímco holandské Degiro má opravdu extrémně nízkou nákladovost (garance 20 tisíc EUR), Lynx je lehce dražší zavádějící broker pro Interactive Brokers, slavného US obchodníka s US regulacemi a 500 000 USD zajištěním, a české Fio zase nabízí rozumnou volbu pro nákup českých divi akcií (jejichž dividendy Degiro daní 35% namísto 15%, Lynx a IB na českou burzu nepřistupují vůbec). Konec konců, touto cestou se vydává mnoho z nás, retail investorů sdružujících se na českém P2Pfóru.

Alternativou k Lynx je otevřít si přímo účet u IB. Důvodem k takovému kroku bývá poplatková struktura, která vychází ještě levněji než Degiro (srovnával PoorSwiss zde a zde), nebo nekompromisní nabídka trhů a služeb. Celkově je to mnohem profesionálnější, ale také složitější, pro nováčky až matoucí broker. Silnou nevýhodou je poplatek 10 USD, který platíte, pokud měsíčně neutratíte na poplatcích více. Jelikož jste dlouhodobí investoři, něco takového neočekávám. Poplatek se neuplatňuje, pokud máte na IB účtu majetek > 100 tisíc USD. Pokud máte takové PF, IB bych preferoval nad Lynx.

Ale z ČR si můžeš otevřít jen IB UK, takže jen 85 tisíc liber garance, kámo.

Obava, kterou často zaslechnete

Ještě poznámka k IB. Občas je objevuje přesvědčení, že při otevírání účtu z ČR si otevíráte vlastně účet u IB UK, tedy entity, která je regulovaná britským systémem, tedy s podstatně nižšími garancemi. Ale známe 67. pravidlo investování: při čtení zaručených internetových tušení si představte logo českého garančního fondu. 😀

Já to řešil velmi intenzivně a realita je jiná. Podívejte se např. na bod 15 v Obchodních podmínkách IB UK s překladem od Lynx. Dozvíte se, že cenné papíry jsou drženy na účtech u IB US, podléhají tak americké regulaci SEC a vysokému krytí SIPC ([…] IB UK využívá služeb své přidružené organizace z USA Interactive Brokers LLC (“IB LLC”) k realizaci, zúčtování a držení pozic a aktiv na klientských účtech. […] Klient si je vědom, že jen aktiva na účtu cenných papírů jsou předmětem SIPC krytí a dodatečného krytí […]). Toto potvrdila nejen zákaznická podpora IB UK, ale i IB US, Lynx a další zdroje na netu. S cashí je to složitější, ta se může vyskytovat různě, v UK bankách, stejně jako na účtech v USA. Ale ta nás zas tak moc netrápí, ne?

Další možností, jak získat americký dohled a garance, je otevřít si jiného velkého US brokera, který operuje z ČR. Výběr z těch velkých moc široký není, narazíte pravděpodobně na Tradestation (international account, bohužel poplatek za výběr), Tradestation Global (hybridní broker pro IB a Tradestation zároveň, trochu vyšší poplatky), Firstrade (jen US markets), nebo snad ještě ChoiceTrade. Někteří brokeři nabízí i nákup akcií bez poplatků. Každopádně, přehledný výpis najdete třeba tady.

Dobře, proč tedy ale nemít jen jednoho amerického brokera s vysokými garancemi, třeba IB prostřednictvím Lynx? Jeden důvod je diverzifikace, chceme minimalizovat rizika problému brokera a vyhnout se jim, garanční fond je až poslední instance. Dále s více brokery můžeme oddělovat různé investiční strategie a držet si přehled, jak si vedou. Třetí důvod je trochu skrytější: státní daň v USA, která se může aplikovat na americké akcie vlastněné přes americké brokery. Strašně špatně se o tom ale dohledávají informace, my jsme čerpali z nějakého webináře na IB, ale dohledat už nejde. Prostě jenom upozorňuju, že takhle konfigurace může znamenat další daňové povinnosti pro českého investora.

Naše volba je následující: Fio na české akcie, Degiro na americké dividendové akcie a IB na světová ETFka s evropským domicilem (UCITS).

Ještě poznámka na závěr. Nezmiňoval jsem dvě další populární platformy na nákup akcií bez poplatků: Revolut a eToro. Revolut je fintech. Nic proti, ale tenhle článek je o důvěře brokerům a finanční startupy, ač jsou v mnoha jiných ohledech i napřed, s důvěrou zrovna bojují. Po kauze Wirecard je to ještě zřetelnější. Navíc Revolut nabízí jen velmi omezené investiční služby (pouze americké akcie, žádné ETF a jiné trhy), takže jako jádro vašich investičních účtů to asi nebude. A eToro? Jde o na CFD zaměřeného tradovacího brokera s milou, maňáskovskou tváří, takže do mého přehledu nepatří. A jeho copy trading je podle mě jen další chytrou cestou, jak do téhle hry se záporným součtem vlákat ještě víc lidí. Je děsivé sledovat, s jakou stoickou mentalitou lidé sledují, jak jim cizí tradeři rozkládají majetek v době, kdy trhy rostly. Ale názor si v téhle oblasti musí udělat každý sám. Respektive se k němu dopracovat.

Tolik vše k tomuto rychlému přehledu. Snad článek oživil úvahy nad zodpovědným výběrem brokerů a okomentoval běžné nejasnosti. Užívejte si léto, nemyslete na akcie a vůbec se mějte… famfárově?