Zajištění investičních účtů u brokerů

My, malí retailoví investoři často řešíme investiční rizika trhu. Hlavou se nám honí myšlenky na volatilu akciových indexů, časování trhu, výhled ekonomiky. Ale nezapomínáme, že ve hře jsou další rizika? Rizika, která mohou být na rozdíl od investice do S&P 500 naprosto fatální? Totiž: je náš majetek vedený u obchodníků s cennými papíry v bezpečí? Jaké jsou záruky proti kriminální činnosti, podvodu nebo i obyčejné osudové chybě brokera?

Píše se rok 2011 a 25. říjen se zdá být normálním klidným podzimním dnem. Vrcholí 16. panamerické hry v mexické Guadalajaře, ale jinak relax. Investoři se konečně oklepávají z hrůz minulých let, když se akciové indexy vrací k předkrizovým hodnotám. Jenže tentýž den vystupuje na tiskové konferenci vedení obří celosvětové brokerské společnosti MF Global a reportuje masivní ztráty vlastního kapitálu na úrovni 191 milionů dolarů za poslední kvartál. Začíná zmatek a ratingové agentury Fitch a Moody’s vyřazují společnost z investičních ratingových stupňů. Pár dní na to MF Global pozastavuje veškerou činnost a 30. října kontrolní úřady nacházejí blíže neurčenou sekeru v majetkových účtech společnosti. Poslední říjnový den společnost vyhlašuje bankrot a objevuje se zdrcující zpráva: na majetkových účtech klientů, které měly být vedeny odděleně od majetku společnosti, chybí 1.6 miliardy dolarů. Klienti jsou v šoku. Patří mezi ně i čeští investoři, včetně finančníka Karla Janečka.

Velmi rychle se ukazuje, co vlastně důvěryhodný broker dělal. Složitým způsobem spekuloval na vývoj evropských dluhopisů a využíval k tomu majetek svých klientů. Výsledek nevydařených a neoprávněných obchodů byla permanentní ztráta majetku nic netušících investorů.

Kauza měla dlouhou dohru a konec není tolik tragický. Díky fungujícím garančním fondům bylo po čtyřech letech klientům navráceno téměř vše, o co přišli. Tento příklad ale dobře ukazuje, jaká rizika, možná lépe skrytá než ta tržní, investování obsahuje. A také, že kvalita záruky se odvíjí od kvality ručitele a regulátora. A že bychom to prostě měli řešit. Tím spíš, pokud máme v nehmotném finančním majetku většinu svého jmění.

Základní nároky na brokera

Chvíli jsem přemýšlel, zda poslední odstavec k úvodu přidávat. Vyznívá totiž, že nakonec se přece tolik nestalo, když všichni dostali peníze zpět. Ale uvědomme si, že to byl jeden ojedinělý pár brokera, takže fondy měly dost prostředků na krytí těch celkových 7 miliard. Co by se ale stalo, kdyby se do podobných operací pustilo více světových brokerů zároveň? A vznikla řádově větší sekera. Stále ještě byste spoléhali na záchranné sítě?

Samozřejmě je lepší vybírat brokera tak, aby se riziko podobných šílených rozhodnutí minimalizovalo. Těžko předpovídat, do čeho se kdo namočí, ale nějaké základní indikátory nám můžou s výběrem pomoct. Obecně se má to za to, že pozitivní charakteristiky jsou:

  • registrace ve vysoce regulovaném prostředí (EU, UK, US a další rozvinuté trhy), US je se svou investiční historií v regulacích asi nejpřísnější,
  • sídlo společnosti v rozumné lokalitě s dostatečným právním rámcem, lokální pobočky na významných trzích, globální působnost,
  • striktní oddělení majetku klientů od majetku brokerské společnosti (ehm, MF Global je měla taky oddělené),
  • finanční stabilita brokera, malé zadlužení, minimální expozice brokera ve spekulativních nástrojích jako CFD a opcích (úspěšný business a stabilní zisky nenutí vedení k nestandardnostem),
  • finanční zainteresovanost vedení ve výsledcích firmy (vedení spoluvlastní významnější podíly),
  • akcie společnosti veřejně obchodované na burze (větší transparentnost účetnictví),
  • jasné a zveřejňované interní procesy (a la ISO),
  • výše krytí a pojištění majetku investorů u povinných a dobrovolných fondů a pojišťoven,
  • dodatečná dobrovolná sebe-regulace a nadstandardní IT ochrana účtů,
  • mediální image, edukace investorů a cílová skupina klientů (jde o obchodníka pro širokou investiční veřejnost, nebo brokera promujícího spekulativní a rychloobrátkové obchody?)…

Asi by se dalo pokračovat, ale záleží to na síle každého z nás, kolik tomu kdo chce dát péče 😉 .

Kde jsou mé akcie?

Než se pustíme do hlavní message tohoto příspěvku – přehledu reálných garancí –, dovolte mi malou poznámku ohledně umístění vašich akcií. Bývá v tom totiž trochu zmatek.

Pryč už je doba, kdy se akcie vlastnili v papírové podobě (odsud cenné papíry), kterými se jejich vlastník prokazoval. Dnes jsou akcie evidované stejně jako například peníze na účtech v bankách – ve formě zaznamenaného nároku. Tenhle nárok někde musí být evidován a různé státy se liší podle konkrétních metodik. Většinou jsou ale vlastníci k daným akciím přiřazováni buď na burze, nebo v separátním státním úřadu, nebo v soukromém depozitáři se státní kontrolou, nebo v nějaké kombinaci. V Čechách máme například Centrální depozitář cenný papírů, což je soukromá společnost, dcera Pražské burzy, regulovaná Evropskou centrální bankou a ČNB.

V takového evidenční entitě můžou mít majetkové účty fyzické osoby, obchodníci, banky a další účastníci. V Čechách je poměrně snadné mít na CDCP svůj vlastní soukromý účet (my ho máme, založilo nám ho Fio při otevírání broker účtu u nich), pak jste přímými majiteli akcií vy. Pro drobné investory ale bývá častější a pohodlnější nechat brokera evidovat vámi zakoupené akcie na něj (na jeho sběrném účtu) a nechat ho vést si interní evidenci, co je jakého klienta. Tomu se např. u Fio říká Master účet a má určité výhody oproti individuálnímu účtu u CDCP. Určitě existují obdoby u jiných českých brokerů.

Podobný, ale mnohem složitější systém můžete najít i v USA. Podstatné je, že nárok na vlastnictví akcií je držen u nějaké regulované Custodian entity, což může být banka, prime-broker, centrální depozitář cenin a další. Nákupem americké či jiné zahraniční akcie přes českého brokera nabýváte nároku na evidenci v některém ze sběrných účtů amerických účastníků trhu, nejspíše na jméno některého amerického brokera, který vede podúčet pro českého brokera, který vede svojí evidenci a podúčet vám. Uff. 🙂 Kvalita regulace a dohledu nad evidencí vašich akcií se tedy odvíjí od toho, kde má akcie domicil (e. g. US-domiciled stock), nikoli podle volby brokera.

Garanční fondy a regulace

Jaké reálné záruky nám tedy zmiňovaná regulace brokerů a depozitářů přináší? Rozdělme si to do hlavních investičních geo-lokací pro českého investora.

Český trh

Dohlíží na něj ČNB a ECB. Podle direktivy Evropské komise z roku 1997 o kompenzačních schématech musí každý členský stát vytvořit nezávislý Garanční fond (GF), do něhož budou přispívat všichni obchodníci s cennými papíry, kteří do něj odvádí 2% ze všech inkasovaných poplatků a provizí. Např. do českého GF v roce 2019 nejvíce odvedla překvapivě J&T banka a to skoro 26 milionů Kč, až za ní se umístily očekávané instituce jako ČSOB nebo Spořka [update: DADA v komentářích níže si při prohlížení výroční zprávy všiml nesouhlasu, tak se na koment mrkněte]. Trošku exkurz do množství odváděných poplatků 😀

Vyvolává ve vás amatérské logo českého garančního fondu smíšené pocity? No, doufejte, že ho už nikdy neuvidíte 😉

Z GF se pak vyplácí kompenzace v případě neschopnosti obchodníka dostát svých závazků vůči klientovi, tedy za celý svěřený majetek (akcie, hotovost, dluhopisy, zkrátka celou likvidační hodnotu investičního účtu). GF kompenzuje 90% vašeho nedostupného majetku, nejvýše pak 20 tisíc EUR nebo ekvivalent. Zbylých 10% je předmětem konkurzního řízení a soudů. Konkrétní info dává česká GF nebo třeba Fio. O výplatu z GF je třeba požádat.

EU a UK trh

Situace se má stejně jako u nás. Každý stát je povinný si zavést svůj GF s tím, že pokud broker působí ve více státech EU, stačí být členem jen jednoho GF. To je případ třeba u nás operujícího Degira, které je (mj.) regulované nizozemským AMF a je pod záštitou jen nizozemského GF The Dutch Investor Protection Scheme.

Trochu jiná situace je v Británii, kde mají větší historii investičních služeb. Obdobou kontinentálních GF je tamní Financial Services Compensation Scheme (FSCS), v němž je členství opět vyžadováno regulátorem, celosvětově známým Financial Conduct Authority (FCA). Kompenzuje se souhrnný investiční majetek (akcie, hotovost a další), ale tentokrát 100% hodnoty a do částky 85 tisíc liber. Tedy značně víc než na kontinentu. Pokud si vybavujete jiná čísla na stránkách českého brokera Lynx, tak ano, mají to tam blbě. Na stránce o důvěře. Vtipné. 😀

US trhy

Amerika je na tom nepřekvapivě s regulacemi a zajištěním nejlépe. Systém je košatější, ale princip podobný. Už jen ve zkratkách: hlavní regulátor SEC vyžaduje od všech obchodníků členství v SIPC, obdobě našich GF. Spolu s tím existují dobrovolné samoregulační asociace, v nichž členství znamená dodatečné povinnosti a reporty, např. FINRA. Typickým rysem je také dodatečné pojištění u soukromých pojišťoven, což např. Interactive Broker dělá u londýnské Lloyd’s a částka je absurdně vysoká.

To Američané do tvorby loga investovali víc než pětistovku. První indikátor, že fond bude trošku majetnější.

Podstatný rozdíl oproti Evropě jsou limity GF SIPC: kryje se 100% účtu do výše 500 tisíc dolarů, z toho pro hotovost maximálně 250 tisíc dolarů. Nekryjí se až na výjimky deriváty (opce, futures, shorty, komodity, CFD…). V případě, že je broker členem více GF, pak si dejte pozor, u kterého uplatňujete. Žádost u jednoho může znamenat zneuznání zbylých nároků u druhého.

Český garanční fond

Jak jsme říkali, záruka je tak silná, jak silný je ručitel. Netroufám si dělat žádný audit na český GF. Z jeho účetní rozvahy a z výroční zprávy vyplývá, že rezervní fond pro vyplácení kompenzací je přibližně 1 miliarda Kč a ročně do něj přitéká až 200 milionů Kč z příspěvků členů. A to je už po mimořádné splátce státu za půjčku na kompenzace ve výši 300 milionů. S ohledem na to, že u všech 37 obchodníku s CP je v ČR majetek v souhrnné výši 4,4 bilionu Kč, má fond přímé prostředky na kompenzaci asi 0,02 % z tohoto majetku. Samozřejmě v případě masivnějších událostí vstoupí do dění stát a postkytne GF půjčku, jak už to ostatně udělal dříve.

Při čtení výroční zprávy mě ale zaujala ještě jedna věc. Majetek fondu je z velké části uložen ve formě účasti v podílových fondech a dluhopisech. Z té 1,1 miliardy, co fond vlastní, je uloženo 159 milionů v bankách a 992 milionů v investicích u svých vlastních členů. A to jen třech z nich. Tato „diverzifikace“ je cca 200 milionů ve Spořce, 375 milionů v ČSOB a 410 milionů u Conseq Investment Management. Možná to jinak nejde, nevím, ale člověk se nad tím zarazí, že peníze skladuje u společností, které proti jejich bankrotu zajišťuje.

V souhrnu se na tomto příkladu dobře ukazuje, že garanční fondy všude po světě slouží hlavně ke kompenzaci investorů při příležitostném bankrotu jednotlivých (malých a slabých) brokerů. V případě rozsáhlejší události, ať už by byl důvod jakýkoli, by musely zasáhnout státy, nebo by investoři o majetky přišli. Ale to platí u všeho, bankovních vkladů, pojištění nemovitostí (válka a velké katastrofy se totiž z pojištění vyjímají), ale i života samotného.

Brokeři pro českého investora

Dobře, kvalita regulace a brokera samotného je podstatná – co to ale znamená pro českého investora? Jelikož brokeři na českém nebo evropském trhu podléhají evropské regulaci a ručení do 20 tisíc EUR, asi bude rozumné diverzifikovat nejen trhy, ale i brokery samotné. Tady předpokládám, že pokud má mít investování na investorův život nějaký relevantní dopad, dost pravděpodobně se za čas velikost portfolia přehoupne přes onen ekvivalent 500 tisíc Kč.

Je tedy rozumné se rozhlédnout po trhu. Vybírat můžete třeba na nějakém nezávislém srovnávači – pozor si dejte na google, který na dotaz vyhazuje české pochybné žebříčky, nutící vás do forex a CFD brokerů (Fr. Ringo Čech by na to řekl: „Dostali za to jistě řádně zaplaceno!“ 😉 ). Takové brokery dlouhodobý a už vůbec začínající investor nechce.

Nepřekvapilo by mě, kdybyste po krátkém srovnávání a poměřování poplatků, pojištění a věrohodností obchodníka skončili u nějakého mixu typu Degiro + Lynx, + případně české Fio nebo snad i Patria. Zatímco holandské Degiro má opravdu extrémně nízkou nákladovost (garance 20 tisíc EUR), Lynx je lehce dražší zavádějící broker pro Interactive Brokers, slavného US obchodníka s US regulacemi a 500 000 USD zajištěním, a české Fio zase nabízí rozumnou volbu pro nákup českých divi akcií (jejichž dividendy Degiro daní 35% namísto 15%, Lynx a IB na českou burzu nepřistupují vůbec). Konec konců, touto cestou se vydává mnoho z nás, retail investorů sdružujících se na českém P2Pfóru.

Alternativou k Lynx je otevřít si přímo účet u IB. Důvodem k takovému kroku bývá poplatková struktura, která vychází ještě levněji než Degiro (srovnával PoorSwiss zdezde), nebo nekompromisní nabídka trhů a služeb. Celkově je to mnohem profesionálnější, ale také složitější, pro nováčky až matoucí broker. Silnou nevýhodou je poplatek 10 USD, který platíte, pokud měsíčně neutratíte na poplatcích více. Jelikož jste dlouhodobí investoři, něco takového neočekávám. Poplatek se neuplatňuje, pokud máte na IB účtu majetek > 100 tisíc USD. Pokud máte takové PF, IB bych preferoval nad Lynx.

Ale z ČR si můžeš otevřít jen IB UK, takže jen 85 tisíc liber garance, kámo.

Obava, kterou často zaslechnete

Ještě poznámka k IB. Občas je objevuje přesvědčení, že při otevírání účtu z ČR si otevíráte vlastně účet u IB UK, tedy entity, která je regulovaná britským systémem, tedy s podstatně nižšími garancemi. Ale známe 67. pravidlo investování: při čtení zaručených internetových tušení si představte logo českého garančního fondu. 😀

Já to řešil velmi intenzivně a realita je jiná. Podívejte se např. na bod 15 v Obchodních podmínkách IB UK s překladem od Lynx. Dozvíte se, že cenné papíry jsou drženy na účtech u IB US, podléhají tak americké regulaci SEC a vysokému krytí SIPC ([…] IB UK využívá služeb své přidružené organizace z USA Interactive Brokers LLC (“IB LLC”) k realizaci, zúčtování a držení pozic a aktiv na klientských účtech. […] Klient si je vědom, že jen aktiva na účtu cenných papírů jsou předmětem SIPC krytí a dodatečného krytí […]). Toto potvrdila nejen zákaznická podpora IB UK, ale i IB US, Lynx a další zdroje na netu. S cashí je to složitější, ta se může vyskytovat různě, v UK bankách, stejně jako na účtech v USA. Ale ta nás zas tak moc netrápí, ne?

Další možností, jak získat americký dohled a garance, je otevřít si jiného velkého US brokera, který operuje z ČR. Výběr z těch velkých moc široký není, narazíte pravděpodobně na Tradestation (international account, bohužel poplatek za výběr), Tradestation Global (hybridní broker pro IB a Tradestation zároveň, trochu vyšší poplatky), Firstrade (jen US markets), nebo snad ještě ChoiceTrade. Někteří brokeři nabízí i nákup akcií bez poplatků. Každopádně, přehledný výpis najdete třeba tady.

Dobře, proč tedy ale nemít jen jednoho amerického brokera s vysokými garancemi, třeba IB prostřednictvím Lynx? Jeden důvod je diverzifikace, chceme minimalizovat rizika problému brokera a vyhnout se jim, garanční fond je až poslední instance. Dále s více brokery můžeme oddělovat různé investiční strategie a držet si přehled, jak si vedou. Třetí důvod je trochu skrytější: státní daň v USA, která se může aplikovat na americké akcie vlastněné přes americké brokery. Strašně špatně se o tom ale dohledávají informace, my jsme čerpali z nějakého webináře na IB, ale dohledat už nejde. Prostě jenom upozorňuju, že takhle konfigurace může znamenat další daňové povinnosti pro českého investora.

Naše volba je následující: Fio na české akcie, Degiro na americké dividendové akcie a IB na světová ETFka s evropským domicilem (UCITS).

I toto má svoji cílovou skupinu investorů.

Ještě poznámka na závěr. Nezmiňoval jsem dvě další populární platformy na nákup akcií bez poplatků: Revolut a eToro. Revolut je fintech. Nic proti, ale tenhle článek je o důvěře brokerům a finanční startupy, ač jsou v mnoha jiných ohledech i napřed, s důvěrou zrovna bojují. Po kauze Wirecard je to ještě zřetelnější. Navíc Revolut nabízí jen velmi omezené investiční služby (pouze americké akcie, žádné ETF a jiné trhy), takže jako jádro vašich investičních účtů to asi nebude. A eToro? Jde o na CFD zaměřeného tradovacího brokera s milou, maňáskovskou tváří, takže do mého přehledu nepatří. A jeho copy trading je podle mě jen další chytrou cestou, jak do téhle hry se záporným součtem vlákat ještě víc lidí. Je děsivé sledovat, s jakou stoickou mentalitou lidé sledují, jak jim cizí tradeři rozkládají majetek v době, kdy trhy rostly. Ale názor si v téhle oblasti musí udělat každý sám. Respektive se k němu dopracovat.

Tolik vše k tomuto rychlému přehledu. Snad článek oživil úvahy nad zodpovědným výběrem brokerů a okomentoval běžné nejasnosti. Užívejte si léto, nemyslete na akcie a vůbec se mějte… famfárově?

37 komentářů: „Zajištění investičních účtů u brokerů

  • 27. 7. 2020 (8:42)
    Permalink

    Diky za prehled, ja mam fio a Lynx. V jeden moment jsem chtel odejit z Lynx do IB kvuli poplatkum, ale Lynx bohuzel neumoznuje prevod otevrenych pozic do IB. Jednina moznost jak od Lynx odejit je zavrit vsechny pozice coz se mi ted zrovna nechce.

    Reagovat
    • 27. 7. 2020 (11:31)
      Permalink

      Pokud jde o dlouhodobé pozice, tak se jednorázový náklad na odprodání a znovunakoupení rozpustí v čase. On samotný převod pozic taky něco stojí, možná to není ani tolik výhodnější. Jinak, pozor u IB na poplatek 10 USD/měsíc, pokud není PF > 100 tisíc USD.

      Reagovat
      • 5. 8. 2020 (15:19)
        Permalink

        Ten poplatek 10USD/měsíc se platí navíc nebo se do 10 dolarů doplácí zbytek, který chybí minimální částka na poplatcích ?Díky.

        Reagovat
        • 5. 8. 2020 (16:03)
          Permalink

          Na poplatcích se měsíčně musí zaplatit 10 USD, takže doplácíš jen to, co chybí do téhle částky.

          Reagovat
  • 27. 7. 2020 (10:36)
    Permalink

    Díky za přehled a souhrn toho, na co všechno se dívat. Mám k tomu jen dvě otázky. Proč máte zároveň IB na ETFka a vedle toho ještě Degiro na divi akcie? Kvůli diverzifikaci, nebo je tam ještě něco jiného? A druhá otázka – jak řešíte společné vlastnění portfolia? Máte oba přístup k heslům a účet je napsaný jen na jednoho, nebo je ještě nějaká jiná cesta? Díky moc.

    Reagovat
    • 27. 7. 2020 (11:37)
      Permalink

      Hlavní důvod je, že jsme začínali s Degirem, ale kvůli malé garanci jsme chtěli i brokera s US regulací a SIPC krytím. Dalším důvodem je ta podivná daň na americké akcie držené u US brokera (prostě jsme se té otázce jen chtěli vyhnout, to danění je prostě složité).
      U brokerů máme přístupové informace oba. Ale základem „společného jmění“ je přístup, že každý máme nějaké účty, ať už investiční, nebo bankovní, a na konci každého měsíce v rámci vyhodnocení PF a majetku uděláme harmonizaci financí tak, abychom oba měli na svých účtech cca 1/2 majetku. Přeléváme tedy volnou cash. Zároveň PF je plus mínus rozděleno tak, aby se dalo toho spravedlivého dělení dosáhnout.

      Reagovat
      • 27. 7. 2020 (13:26)
        Permalink

        Tou americkou daní myslíš estate tax?

        Reagovat
        • 27. 7. 2020 (16:22)
          Permalink

          Nejspíš. Alespoň pro mě je to ale dost matoucí teritorium. 🙂

          Reagovat
          • 28. 7. 2020 (12:55)
            Permalink

            A dobrá chuťovka jsou taky podíly v „limited partnerships“. Tváří se jako klasické akcie, ale musí se kvůli nim podávat daňové přiznání na IRS.

            Co se týče estate tax, tak ta by se měla vztahovat na „U.S. situs assets“. Trochu jsem to ověřoval a jeví se mi to tak, že akcie s americkým ISINem jsou „U.S. situs asset“ bez ohledu na domicil brokera. Akcie s neamerickým ISINem u libovolného i amerického brokera naopak U.S. situs asset nejsou (v případě „NRA“ – nonresident alien).

          • 28. 7. 2020 (13:14)
            Permalink

            Díky za info. Já to moc posoudit nedokážu, ale člověk se od toho může odrazit.

  • 27. 7. 2020 (11:41)
    Permalink

    Ta vysoká doplňková pojistka IB od Lloyds je možná úhrnná. Pokud by se něco stalo na víc účtech u IB, tak by se to možná považovalo za jednu pojistnou událost a z hlediska pojistného limitu by se sčítala hodnota všech účtů, u kterých došlo k pojistné události. Jinak mi ten vysoký pojistný limit nedává velký smysl. A bylo by to pro jednoho klienta strašně drahé.

    Reagovat
    • 27. 7. 2020 (16:19)
      Permalink

      Taky to tak na mě působí. Ale nevím, podrobnosti jsem moc nenašel. Každopádně bych na to moc nespoléhal.

      Reagovat
  • 27. 7. 2020 (20:28)
    Permalink

    Já mám například Tastyworks a FIO na české akcie. Teď jsem také udělal první nákup frakcí přes Revolut, kde chci, sem tam, kupovat růstové akcie bez dividend…

    Reagovat
  • 28. 7. 2020 (10:37)
    Permalink

    Díky za další super článek. Hodně věcí na tvém blogu jsou pro mě přínosem.

    U Degiro je možnost založit si několik účtů (https://www.degiro.co.uk/helpcenter/faq/my-account/1064 – Is it possible to open multiple accounts with the same details?). Nebyla by to možnost mít několik uctu na ruzna ETF? Tudíž by každý účet měl garanci do již zmíněných 20k€.

    Reagovat
    • 28. 7. 2020 (10:45)
      Permalink

      Díky. Pokud garanční fondy pro brokery fungují podobně jako garance bankovních vkladů, pak by se vztahoval limit 20 tisíc EUR na všechny účty jedné fyzické osoby u jednoho obchodníka. Alespoň tak je to u bank (vklady na běžných a spořících účtech u jedné instituce se sčítají).

      Reagovat
      • 3. 8. 2020 (23:06)
        Permalink

        Děkuji za obohacující článek.
        Jen jsem úplně neporozuměl, na základě čeho je výhodnější obchodovat ETF “v eurech” u IB oproti Degiro? Je to z důvodu většího krytí IB? V tom případě by mělo být jedno, kde má ETF domicil nebo ne?

        Reagovat
        • 4. 8. 2020 (10:29)
          Permalink

          Je to úvaha týkající se danění US aktiv u US brokera, tzv. estate tax. Jak rozebíral Jednadva, je to docela nepřehledná záležitost a nejsem si jistý, jak moc je to relevantní.

          Reagovat
  • 7. 8. 2020 (17:08)
    Permalink

    Dobrý den,
    můžu se zeptat, používáte Degiro Basic nebo Custody pro dividendové akcie?
    Sám používám „Custody“ ale z celkového hlediska mě to přijde drahé. Na druhou stranu jsou akcie na mé jméno.

    Reagovat
    • 9. 8. 2020 (6:47)
      Permalink

      Používám Degiro Basic právě kvůli nulovému poplatku za zpracování dividend. Samozřejmě je to na zvážení, u Basicu může Degiro půjčovat vaše akcie na shorty, tj. přidává riziko protistrany. Osobně považuji tohle riziko za zanedbatelné, vždy se klientovi půjčuje od mnoha investorů, půjčky jsou kryty majetkem účtu dlužníka atd. Pokud je vaše akcie zapůjčena v době výplaty divi, přijde vám kompenzace. Za celou dobu mi nikdy nic takového nepřišlo, tak to s tím půjčováním nebude tak horké.

      Reagovat
      • 9. 8. 2020 (9:54)
        Permalink

        Uvědomil jsem jsi, že DEGIRO ma tedka zastavené shortování akcíí, takže to může být tím.
        Asi je to nařízení v rámci EU

        Reagovat
  • 7. 8. 2020 (20:03)
    Permalink

    Ještě jeden komentář.
    Byl bych moc rád za více informací ohledně tě daně na US akciích na US brokerech.
    Myslím že tohle bude hodně lidí zajímat.

    Tohle se netýká ETF u US Brokeru?

    Reagovat
    • 9. 8. 2020 (6:55)
      Permalink

      Tady musím zdůraznit, že jde jen o moje domněnky a že daňové otázky jsou složité, je lepší se obracet na odborníky. Mluvíme o „Estate Tax“, informace se špatně hledají, můžete zkusit projet Google. Jde o danění při vlastnictví US firem prostřednictvím US subjektu. Já si z toho udělal závěr, že pokud má člověk US broker a ETF s domicilem v Evropě, daň se nevztahuje, pokud má US akcie nebo ETF s domicilem v US, musí to začít řešit. Každý stát to má jinak, způsob výběru se liší… Víc jsem to nestudoval, možná se daň efektivně vůbec neaplikuje. Pokud byste o tom někdo zjistil víc, určitě napište do komentářů. Evidentně to lidi zajímá.

      Reagovat
      • 9. 8. 2020 (9:54)
        Permalink

        Zdravím, pokud je to tak jak píšete.
        Tak se tato situace týká přece i nákupu akcií přes LYNX (za předpokladu, že vytvoří účet u IB US).

        Reagovat
  • 22. 8. 2020 (17:09)
    Permalink

    Díky za hezký článek, jen drobný dotaz – když píšeš „… volba je následující: Fio na české akcie, Degiro na americké dividendové akcie a IB na světová ETFka s evropským domicilem (UCITS)“, tak co tedy na evropské dividendové akcie, také Degiro?

    Reagovat
    • 23. 8. 2020 (8:38)
      Permalink

      Ano, také Degiro. Ale jak jsem psal v článku, volba více brokerů je hlavně kvůli jejich diverzifikaci.

      Reagovat
  • 27. 8. 2020 (17:08)
    Permalink

    Jen bych dodal jeden tip, a to jak mít účet u IB, bez nutnosti platit poplatek 10$/měsíc, a to otevřít si učet u spřátelené TradeStation Global: https://www.tradestation-international.com/global

    Psali o tom kluci na P2P fóru a vycházeli z tohoto videa:https://www.youtube.com/watch?v=2VbTtFVm3g0&t=1s

    Já zatím projíždím podmínky a řeším, jak bych tam posílal peníze, apod..ale ta varianta se mi líbí a kromě Fio, Degira bych asi do toho šel a časem z Degira všechny mimoCZ akcie kupoval tam.

    Reagovat
    • 27. 8. 2020 (17:11)
      Permalink

      Díky za tip, všiml jsem si ho, ale zapomněl sem napsat 🙂 V tom zmiňovaném srovnávači jsem se dočetl, že založení přes TradeStation Global znamená jiné (vyšší) ceny než přímo u IB, ale možná to tato finta nějak řeší.

      Reagovat
  • 30. 8. 2020 (10:58)
    Permalink

    Ahoj.Pěkný článek.Bezpečnost a pojištění je jedna věc a případné řešení věc druhá.Myslím to v tom smyslu že v momentě když se něco stane u Lynx tak je tu česká podpora+pobočka (sice jen Praha ale je).V Případě Fio také navíc tady i dohled ČNB.Jenom tím chci říct že by se člověk mohl alespoň někde něčeho „domáhat“.Možná zbytečně myslím na nejhorší ale v momentě kdy se Degiro nedejbože položí jak a s kým to budete řešit???? nehledě k tomu že ne všichni disponují dobrou angličtinou.
    Je na každém jestli není třeba lepší mít kombinaci Lynx+ (dražší Fio popř. Patrii).
    Je to jenom taková úvaha.Osobně mám Lynx a v rámci diverzifikace asi pořídím i Fio.

    Reagovat
    • 30. 8. 2020 (17:20)
      Permalink

      To jsou určitě relevantní věci, které brát v potaz. Na druhou stranu bych se tolik neobával postupu při krizovém scénáři u brokera v zahraničí (likvidace, zpronevěra…). Pokud je to velký a zavedený broker, jsou už předem jasné postupy v takové krizi. Např. při likvidaci se o navrácení peněz klientům po celém světě stará konkurzní správce dosazený soudem. Nemyslím, že by česká pobočka, příp. česká firma, nebo ČNB znamenala nějakou výhodu. V EU je finanční trh celistvě regulovaný, je nepředstavitelné, aby třeba holandský občan měl v případě likvidace Degira lepší pozici než český klient. U IB platí, myslím, podobná argumentace.

      Reagovat
  • 30. 8. 2020 (17:02)
    Permalink

    Jiné ceny za co? Za nákup akcií? To asi ano, ale furt je to neporovnatelně levnější než třeba US akcie přes Fio broker a myslím, že to tam ten chlapík i porovnával a ty poplatky přes TS global byly srovnatelné jako na Degiru, jen pojištění vkladů bylo daleko lepší v US. Já jen nemůžu nikde najít, kolik stojí třeba ty různé data – přes IB platíš za online data podle burzy, jetli se nepletu.

    Reagovat
  • 16. 1. 2022 (23:13)
    Permalink

    Ahoj,
    když se dívám na příspěvky do GFO za 2019 – http://www.gfo.cz/page.php?show=aktuality&id=218 – strana 9 – tabulka 2, tak vidím že J&T Banka odvedla 22 MKč, ČSOB odvedla 23MKč a ČS odvedla 77MKč. Takže uvedené tvrzení „Např. do českého GF v roce 2019 nejvíce odvedla překvapivě J&T banka a to skoro 26 milionů Kč, až za ní se umístily očekávané instituce jako ČSOB nebo Spořka.“ mi nepřijde úplně přesné…

    Reagovat
    • 17. 1. 2022 (19:53)
      Permalink

      Ahoj, je možné, že jsem se přehlédl. Teď už se mi to dohledávat nechce, takže do článku připisuju odkaz na tvé zjištění. Díky.

      Reagovat

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *