Růstově-dividendové investování, část 2/2

V druhém dílu o růstově-dividendovém investování se zaměříme na subjektivnější pohled a taky na všeobecnější investiční dilemata. Závěrem jsem přichystal menší novoroční dárek.

V první části článku o růstově-dividendovém investování (DGI, čili dividend growth investing) jsem řešil objektivnější argumenty pro a proti. Při řešení složitých otázek – a investice do nich určitě patří – se mi osvědčilo nejdřív řešit tvrdě racionální pohled podložený analýzami a statistikami, ale potom myšlenky doplnit individuálními, subjektivními aspekty, které vychází spíš z životní zkušenosti a znalosti sebe sama. Proto taky pořád zdůrazňuju, že investování je dobrá cesta sebepoznání 🙂

Takže tentokrát se podíváme na tu subjektivní stránku DGI. V tomto článku nenajdete tolik tvrdých dat a odkazů jako minule, spíš názorů, dojmů a našich osobních preferencí. Na závěr přidáme praktický návod, jak DGI děláme my. Snad i to bude pro mnohé z vás inspirací.

Obecná dilemata

Minule jsme se dotkli několika širokých investičních témat, která investory rozdělují. Často až na krev, podobně jako v případě politických preferencí. Důvodem asi je, že jsou to otázky strašně složité a špatně zodpověditelné. Proto, raději než žít s tou nepochopitelností světa, si tvoříme zkratky a schémata, do kterých se dá zapouzdřit na celý život. Myslím, že stojí za to si ty otázky připomínat a pravidelně se nad nimi zamýšlet, ideálně s otevřenou hlavou 😉

Dividendové vs valuační investování

Tohle je téma, které se diskutuje překvapivě často, hlavně na amerických trzích, přestože význam téhle otázky považuju za spíš okrajový. Investovat do akcií vyplácejících dividendy, nebo do firem, které přebytečnou cash samy investují do svého podnikání. Tvrdě finančně opravdu “dividend do not matter”. Jak jsem ukazoval v první části článku, dividendy mohou být indikátor kvalitního a proakcionářsky orientovaného businessu, stejně tak nepřináší přehnané daňové a poplatkové náklady.

Pojďme se ale podívat na význam dividend pro tvorbu pasivního příjmu. Pokud chceme generovat rentu z nakoupených akcií, můžeme buď část portfolia pravidelně rozprodávat (doporučuje se max 4% ročně), nebo sbírat a nereinvestovat dividendy (které mohou představat také cca 4% hodnoty PF). Při první metodě je jistá daňová výhoda (prodej akcií držených >3 roky se neplatí daň ze zisku), druhá metoda je zase, řekněme, “bezpečnější”. Jak to myslím?

My s přítelem dobře víme, jak fungujeme 😀 Neradi utrácíme. Jsme schopní se donutit nakupovat akcie průběžně bez ohledu na cenu, ale nebudeme schopní akcie prodávat, když bude jejich hodnota dole při zpomalení ekonomiky. Tohle je ale problém, když chceme měsíční rentu a z té žít. Takže přijde na trhy těžší období a my místo prodejů začneme škudlit a omezovat se a naše životní úroveň půjde dolů. A nebo začít víc pracovat. To nechceme. Chceme, aby nás PF samo donutilo ty peníze spotřebovávat. 🙂

Stálý, zvyšující se a na trhu nezávislý dividendový výnos nám umožňuje tenhle náš šetřící neduh potlačit. Člověk musí udělat aktivní krok, aby dividendy reinvestoval. Ony mu prostě přistanou na investorském účtu a jsou tam připravené ke spotřebě. Prostě lze na akcie zapomenout a řešit jen tu rentu, která mu chodí. Tohle je jedna z motivací, proč portfolio budovat tak, aby nezávisle generovalo něco, čemu říkáme pasivní cash-flow. Opravdu bezúdržbový příjem. A DGI je jedna jeho významná komponenta.

Časování trhu vs pravidelné vklady

Tohle už je jinčí problematika, ta rezonuje i s českými investory. Je to také vděčným tématem investičních zpravodajských serverů: trhy jsou drahé, trhy se zhroutí, akcie nečeká nic dobrého, teď je nejlepší okamžik nakupovat atd. Taky co jiného mají pořád psát? Tahle sláma se dá mlátit non-stop, přináší čtenost a strach je nejlepší čtenář, příp. youtube follower. 😉

Nic proti, obavy k investování patří. Taky se bojíme. I když víme, že čekáním se ztrácí spousta peněz a že dlouhodobý investiční horizont a diverzifikace jsou ty správné metody, jak se bránit tržní volatitě – ne věštecké karty nebo usilovné přemýšlení s minimálními a nevěrohodnými vstupy, které máme k dispozici.

O tom je to vždycky. Racionalita a emoce/psychika jsou stejně důležité aspekty investora. Proto nám DGI přijde jako ideální kompromis proti tomuto strachu z krize. Z racionálního pohledu nedělá člověk žádnou výraznou chybu, když jde do dividendových aristokratů, a jinými komponentami PF kompenzuje jejich nedostatky. Z emocionálního pohledu jsou to robustní těžkotonážní akcie, mnohým z nich ani neklesaly zisky během krize z let 2008-2010. A při poklesu cen akcií stále chodily rostoucí dividendy. To všechno redukuje obavy ze špatného časování.

Takže s ETFkami na široký trh váháme kvůli obyčejnému lidskému strachu, do DGI ale jedeme bez větších psychických knock-outů. Takže za nás zatím takhle.

Pasivní investování vs stock-picking

Snad ještě kontroverznější akciové téma než časování trhu je otázka: jít s trhem, nebo proti němu? Investovat do širokých indexů (třeba prostřednictvím ETF) a akceptovat současnou valuaci slovy “líp to stejně nevymyslím”, nebo si věřit a vybírat akcie jednotlivě s tím, že právě tyto jsou podhodnocené? Pasivní, nebo aktivní investování? Někdy se tohle téma také řeší přes dělící linii růstové, nebo hodnotové investování?, i když mám dojem, že je to zase trochu něco jiného.

U pasivního, trh sledujícího přístupu je logika jasná: nejsem chytřejší než hysterický trh, nemá cenu to řešit, trh sám o sobě vydělal historicky dost, proč se nervovat a zabývat jednotlivými akciemi? Naopak aktivní výběr akcií se dívá na skutečnou vnitřní hodnotu akcie, kterou nikdo neumí určit, a tu porovnává s aktuálním oceněním na trhu. Na obranu tohoto přístupu se musí uznat, že mnohdy je trh opravdu překvapivě hysterický a reaguje na každou blbost (proč má Coca-Cola o 3% nižší hodnotu pět sekund po Trumpově tweetu, který si on sám po minutě nepamatuje?).

Výsledkem je zase pořádný mišmaš (vtipně z německého die Mischung, směs) v investorově hlavě. Stock-picking statisticky umí asi 5 lidí na planetě, my osobně nemáme IQ 170+, ale ten trh je někdy tak očividně stádovitý…

My jsme z tohodle dilematu vybruslili za použití DGI a fundamentální teorie královny Koloběžky [Werich J., Ráža L. et al., The Scooter Queen’s fundamental theory and its applications. J. Compl. Thinking 66, 18896 (1984).]. Takže vybíráme–nevybíráme. DGI nám samo o sobě silně omezuje skupinu akcií na asi 300 silných firem. Vybíráme z nich na základě jednoduché valuační metriky (popis níže), vyhýbáme se těm, které se zdají být hodně drahé. Akcie s vysokým divi výnosem a poklesem ceny zkoumáme z pohledu businessu, jestli jejich filosofii věříme, a snažíme se pochopit, co stojí za nevolí trhu. Pokud tuto nevoli nesdílíme, jdeme do toho.

Ve výsledku vybíráme už z předvybraného segmentu kvalitních akcií. Pokud vybíráme špatně, nic se neděje, katastrofa nás nepostihne. Pokud vybíráme dobře, jedině lépe. Každopádně: hlavní je, že investujeme a valíme peníze do dynamických aktiv. Pokud toto je cena za rozumnou disciplínu, tak jsme spokojeni 🙂

Čím a jak kompenzovat neduhy DGI?

Jak už jsme rozebírali, DGI s sebou přináší, tak jako všechno v životě, také nevýhody. Hlavní odpovědí na ně je větší diverzifikace PF, ale rozeberu to trochu podrobněji. Beru to z pohledu DGI pomocí US dividendových aristokratů, ale podobné závěry platí i pro evropské a další.

• přílišná koncentrace PF do staré ekonomiky, jednoho teritoria a defenzivnějšího sektoru ⟶ doplnění PF o široké tržní indexy pomocí ETFek (Jaká je rozumné složení? To záleží na investorovi, my máme v DGI plánovanou 1/4 PF.)
• velká měnová expozice do amerického dolaru ⟶ nabízí se buď měnové zajištění, které je momentálně díky ČNB zdarma, použití ETF nástrojů s hedgem (není to drahé, ale malý výběr) nebo diverzifikace do evropských akcií. Nezapomínejme taky na to, že mnoho z US divi aristokratů jsou firmy s globální působností a tržbami, což pomáhá.
• tlak na výběr jednotlivých akcií ⟶ lze řešit nákupem příslušných indexů pomocí ETFek, je třeba se ale smířit s menším celkovým dividendovým výnosem (~2,5%) a také ztrátou kontroly nad složením akcií, např. vzhledem k valuaci nebo segmentu podnikání (napadá mě třeba kontroverzní budoucnost ropných společností)
• zdaňování vyplácených dividend ⟶ obtížné řešení, akumulační ETF pro tyto indexy nejsou v Evropě dostupné, pro Američany jsou také dostupné nedaněné penzijní účty; nicméně připomínám, že daně z dividend sníží výnos DGI portfolia pouze o 0,4–0,6% ročně

Pro koho se DGI hodí?

Abychom shrnuli úvahy z obou částí článku o DGI, pojďme se zamyslet nad tím, pro jakého investora je podle mě růstově-dividendové investování vhodné.

• dlouhodobý konzervativnější akciový investor s horizontem 10+ let
• investor budující příjmové portfolio na výplatu stabilní renty zvyšující se o inflaci
• investor s důvěrou v americkou a evropskou ekonomickou budoucnost
• investor s nutkáním k aktivnější správě portfolia, stock-pickingu a kontrole nad přesným složením PF
• investor usilující o překonávání širokého trhu
• investor vyžadující lepší odolnost PF v krizi za cenu menšího růstu v době ekonomického rozmachu
• investor připravený na expozici do USD a s ním spojené kurzové riziko

Pro koho je podle mě naopak DGI nevhodné? (Tedy, nebudu negovat výroky výše 😀 )

• investor s malým investičním horizontem a velkou citlivostí na volatilitu (nepřipravenost na akciové investování)
• investor s naopak velice dlouhým horizontem 30+ let nebo důrazem na striktní redukci nákladů (daňová neefektivita při danění dividend – ztráta po 10 letech je 5%, po 20 letech 11%, po 30 letech 15%, po 100 letech 43%)
• jednorázový investor, odmítající řešit reinvestice dividend v akumulační fázi budování PF

Jak prakticky investovat podle DGI?

Na závěr pár tipů na to, jak s DGI začít, odvozených od naší zkušenosti. Neomezujeme se pouze na US dividendové aristokraty, těch akcií je opravdu dost málo (57), vybíráme tedy z firem prošlých tímto filtrem:

• buď výplata a nesnížení dividendy od roku 2007 (tedy žádný pokles v průběhu nejtěžší novodobé krize) – hlavně pro US akcie
• nebo akcie k indexu S&P Euro High Yield Dividend Aristocrats (zatím to realizujeme přes příslušné ETF)

Při výběru a úvahami nad akciemi se orientujeme podle metodiky ocenění a metodiky kvality od investora Dava Van Knappa. Mimochodem, výrazně doporučuju celý jeho DGI seriál. Snažíme se tedy preferovat akcie s těmito parametry:

• dividendový výnos >3%
• dividendový růst >8% (ale pravidla jsou složitější)
• výplatní poměr < 70%
• rozumné další metriky jako ROE, růst EPS, oper. margin, nebo debt/eq
• aktuální projektované P/E nižší než 5letý průměr P/E
• dividendový výnos vyšší než 5letý historický průměr
• dostatečná výhoda v sektoru podnikání, rozumný výhled, celková spokojenost s businessem

Abychom se v tom rychle zorientovali, vytvářím každý měsíc tabulku s US akciemi, co projdou filtrem, spolu se všemi podstatnými metrikami. Vše je založeno na CCC listu od Dava Fishe. Jakmile nás nějaká akcie zaujme, prostudujeme jí blíž. K tomu používáme notorické weby, které jsem zmiňoval v minulé části.

Jako malý dárek do nového roku a poděkování za čtení blogu vám na závěr dávám k dispozici mojí aktuální DGI tabulku. Samozřejmě bez záruky, položka Discount je opravdu jen sleva oproti historii, nemusí to hned znamenat, že akcie je podhodnocená. 🙂

S těmito slovy se s vámi pro tento rok loučím, přeju vše dobré do toho nového, štěstí a radost v práci i v osobním životě a těším se na vás v roce 2020! 😛