Dluhopisy vs dluhopisové fondy

Jak se začínají v USA zvyšovat vyhlašované úrokové sazby, mluví se čím dál víc o dluhopisech. Tedy hlavně o tom, jak může přesun části kapitálu z amerických akcií do (federálních) dluhopisů zamávat s aktuální akciovou valuací. Možná je tohle dobrý okamžik se nad dluhopisy na chvíli zastavit a rozmyslet si, jak se tenhle cenný papír vlastně chová.

Pokud jste taky jako já tak trochu poseroutkové a nemáte v hlavním portfoliu všechny svoje úspory, možná jste už o dluhopisech přemýšleli. Alespoň já ano. Přibližně polovinu svých prostředků pořád suším na několika bankovních spořácích a do dobrého dluhopisového portfolia bych možná část upsal rád. Je teď ale rozumná doba na takový úpis? A co zvolit: nákup jednotlivých dluhopisů, nebo fond s dluhopisy?

Stručné info o dluhopisech obecně

Definic dluhopisů je na netu spousta – a to v jakékoli požadované úrovni finanční matematiky. Tady se omezím na pár vět, tedy že dluhopis je typ obchodovatelného úvěru, který investor poskytuje nějaké společnosti. Úvěr mívá periodicky vyplácený kupón, tedy úrok podobně, jako jsme z P2P zvyklí. Po skončení platnosti dluhopisu dostane investor jmenovinou hodnotu cenného papíru zpět (jako jistinu u půjček). Dluhopis lze také více či méně likvidně prodat nebo nakoupit od jiného investora za cenu, která se dá spočítat (vzorec uvádím v kraťoučkém doprovodném článku, kde se také dozvíte, jak mu rozumět; ale varuju: nemusí to být hezké počtení 🙂 ).

A tady začíná ten vtip. Cena dluhopisu v průběhu času kolísá. To nás nemusí zajímat, pokud to držíme až do splatnosti. V tom případě známe předem příjem a jde skutečně o fixed income investice. Ale v případěl, že chceme nebo musíme dluhopis prodat, cena na trhu nás může dost překvapit. Je totiž silně citlivá na vyhlašovanou (nebo spíš reálnou) úrokovou míru. Proč?

Představme si, že náš dluhopis o nominální pořizovací hodnotě 10 000 Kč má roční výnos 2% se splatností 2 roky. To je relativně pěkné, pokud centrální banka drží úrokové sazby nízko. Dluhopis bychom prodali zájemcům snadno. Pokud ale banka sazby po roce zvýší natolik, že se nové dluhopisy začnou prodávat s 3% výnosem, nikdo o ten náš nebude mít zájem. Investoři mohou mít jednoduše lepší. Proto, aby byl ten náš konkurenceschopný, musíme ho prodat levněji a ten chybějcí úrok 1% za zbývající rok do splatnosti kupujícímu de facto doplatit tou slevou. Takže sleva bude (přiblížně) 1% z 10 000 Kč, tedy prodáváme za ~ 9 900 Kč. Náš zisk za rok, kdy jsme dluhopis vlastnili, byl jen 1%. Situace může být ještě horší, pokud máme dluhopis s dlouhou splatností, třeba 10 let za 2%. Takový bond už po roce budeme prodávat s takovou slevou (-779 Kč), aby nový investor inkasoval za zbývajících 9 let 3% ročně. Včetně zisku za první rok jsme kvůli takovému prodeji ve ztrátě 5.8%. Téhle citlivosti ceny na době do splatnosti při změně vyhlašovaných úrokových sazeb se někdy říká durace (tuším, je v tom trochu zmatek) a je třeba na to myslet — na dluhopisu lze prostě jmenovitě prodělat. (Ano, ztrátu lze okamžitě částečně kompenzovat investicí inkasované částky do těch 3% dluhopisů na zbývajících 9 let, ale to už už jiná věc.)

Důležité je, že držíme-li dluhopis do splatnosti a jsme smíření s jeho kuponem po celou dobu jeho platnosti, nemusí nás tržní hodnota vůbec zajímat.

Do tabulky níže jsem zařadil pár stránek, kde se dá mimoburzovním nákupem pořídit dluhopis českých firem a startupů. Samozřejmě riziko spočívá v platební neschopnosti emitenta, takže je potřeba si každou investici dobře promyslet. Tyto linky také zařadím do sekce odkazy. Seznam se bude rozšiřovat, zatím je to první nástřel.

Fondy dluhopisů

Fondy dluhopisů nabízí za menší (ETF) či větší poplatek (podílové fondy) obrovskou výhodu a určitou nevýhodu oproti nákupu jednotlivých dluhopisů. Jednak diverzifikace. Jedno z rizik při pořízení dluhopisu je, že emitent nebude schopný své závazky dostát a vy v extrémním případě můžete o všechen kapitál přijít (je to holt půjčka). Fond vlastní mračna bondů, tohle riziko se tedy minimalizuje. Teoreticky můžete věc řešit nákupem více dluhopisů, většinou jsou ale jejich nominální hodnoty relativně velké a na diverzifikaci je třeba veliký kapitál.

Další velkou výhodou fondů je likvidita. Trh s dluhopisy je v porovnání s burzou neprůhledný, obchody bývají přes prostředníky, jako jsou banky, s velkou přirážkou a můžete mít problém vůbec najít pro svůj bond kupce. Fond je mnohem likvidnější.

Zásadnější problém na fondech je ale jiný. Dluhopisový fond nemá standardně žádnou splatnost. Dluhopisy v jeho koši mají různou splatnost a jakmile jeden vyprší, dokoupí se nový. Ale to je to hlavní riziko — zisk na takové investici realizujeme jen přes prodej podílu ve fondu (pokud fond nedistribuuje kupon), takže vždy za tržní cenu dluhopisového koše. Tedy platí na nás odstavec se zmíněným příkladem. Na takové investici můžeme snadno prodělat, pokud sazby centrálních bank půjdou výrazněji a delší dobu nahoru. A to se bohužel teď očekává, resp. to už vidíme.

Target-maturity bond ETF

Překvapilo mě, že k tomuto problému není řešení. Ono to může být taky tím, že to žádný velký problém není. Fond se dá “vysedět” a počkat, až se vyhlašované sazby zastaví nebo začnou snižovat. To je ale podobné jako vysedění akcií při krizi. Tomu bych se rád vyhnul. Proto jsem zažil doslova nadšení, když jsem narazil na následující specialitku.

Target-maturity bond ETF jsou přesně to, co by člověk jako řešení čekal. Je to normální dluhopisové ETF se všemi jeho výhodami (diverzifikace, nízké poplatky, likvidita…), ale s určitou splatnostní! Tedy včetně výhody z držby individuálních dluhopisů!

Jak to funguje? Fond k nějakému datu vznikne a nakoupí dluhopisy se splatností v určitém roce, např. v roce 2020. Fond si koupíte normálně za tržní cenu a dál se o jeho valuaci na burze nezajímáte. V roce 2020 začnou fondu expirovat dluhopisy, ale on místo nákupu nových začne sušit hotovost. Jakmile se splatí poslední bond, ETF se zruší a celý balík peněz (nominální hodnoty vč. kupónů) se vyplatí zpět investorům. V okamžiku nákupu takového ETF přesně víte, kolik v roce splatnosti vyděláte (pokud nenastane default nějakého emitenta).

Moje prvotní nadšení — “Tohle je to, co čeho půjdu!” — se změnilo na — “Zajímavé, časem určitě.” — z trochu prozaických důvodů. Těch fondů je málo (dole je přehled), pokrývají ne úplně atraktivní segmenty (municipal bonds, small caps corporate bonds…) a hlavně výnosy jsou teď mezi 1 a 2%. Fondy jsou jen v USA, takže když si připočtu měnové zajištění do dolaru okolo 1%, nedává mi to moc smysl. Navíc se tyhle fondy obchodují na NYSE Arca, kam není z Degira ani Fio Brokera přístup, musel bych zakládat Lynx. Celkově vzato to zatím odkládám, ale líbit se mi to nepřestalo 🙂

Psychologický efekt vs. finanční realita

Samotný fakt, že držíme dluhopisy (nebo target-maturity fond) do splatnosti a nejsme vystaveni viditelné změně jeho hodnoty, striktně finančně vzato ještě neznamená, že nejsme vůči této změně zranitelní. Pokud se vývoj na trhu obrátí tak, že náš nakoupený dluhopis ztrácí na hodnotě, protože na trhu jsou už k dispozici dluhopisy s vyšším výnosem, přicházíme při jeho držbě o možnost do takových dluhopisů naše peníze investovat – ty jsou zamčené v našem dluhopisu drženým do splatnosti. Takže to, co na první pohled vypadá jako odolnost vůči změně tržní hodnoty, je ve skutečnosti jenom slepota vůči ušlé příležitosti. Více tento fenomén popisuji v novějším článku.

Na druhou stranu, mnohým investorům tento přístup s držením do splatnosti vyhovuje, a to hlavně z psychologických důvodů. Cítí se lépe a mají větší klid – vím přesně, kolik vydělám, a nezajímá mě, že jsem mohl vydělat víc. Hlavní je, že nepřijdu o peníze. Tento mindset může hodně lidem pomoct, a proto může být rozumným investičním přístupem, přestože sám o sobě žádnou extra finanční hodnotu navíc nepřináší.