Spořící portfolio 2: Jak nakoupit dluhopisy?

O dluhopisech se na netu píše hodně věcí: co jsou vlastně zač, jaká se k nim váže terminologie, proč se hodí do portfolia, že se dají nějak mlhavě koupit v bance a nebo na burze. Ale nikdo pořádně nenapíše, jak je opravdu reálně nakoupit. Co přesně mám udělat, abych je získal. A na to se podíváme dneska – článek, který jsem na netu hledal už dlouho napíšu sám 🙂

Kvalitní korporátní dluhopisy do našeho spořícího portfolia jsou můj sen. Firmy jako Coca Cola, Cisco nebo Siemens prostě v dohledné době reálně nezkrachují ani se nedostanou do insolvence, jejich dluhopisy jsou podle mého názoru velmi bezpečné. Tedy pokud je budeme držet až do splatnosti. Jejich výnosy se hlavně v USA začínají už blížit atraktivnímu pásmu 3–4%, not bad. Hlavně v porovnání se spořícími účty, o kterých jsme mluvili minule. Likvidita bývá na trhu docela dobrá, takže narozdíl od termínovaných vkladů tady lze peníze získat zpět snadno (ale počítejte s discontem nebo prémií).

Jaké možnosti k nákupu individuálních dluhopisů vlastně český investor má?

  1. Koupit dluhopis v primární emisi. Jelikož nejsme instituce a nevlastníme desítky milionů, velké korporace ani státní dluhopisy asi nezískáme. Můžeme koupit vysokovýnosové dluhopisy malých firem (např. na dluhopisy.cz, ale pozor: za velký výnos okolo 8% ročně platíme zvýšeným rizikem insolvence těchto začínajících nebo malých firmiček). Sami jsme si pár dluhopisů už koupili, ale považujeme je za rizikové a hodí se nám jen do investičního portfolia, ne do spořícího. Nebudu je teď rozebírat.
  2. Koupit dluhopis větší firmy nebo korporace na české burze (PBCP nebo RM-systém) v CZK.
  3. Koupit dluhopis velké korporace v EUR a USD na zahraniční burze.

Ani jedna z posledních dvou možností není tak easy, jak to může vypadat. Hlavně kvůli brokerům a neprůhlednosti celého trhu s dluhopisy.

Nákup na českých burzách

Tohle je ta lehčí část. Popíšu způsob, na který jsem přišel mnoha pokusy a funguje mi.

Nejdřív si musíte vybrat dluhopis z té skromné nabídky, která u nás na burzách panuje. Používám stránky Pražské burzyRM-systému. Velmi rychle zjistíte, že dluhopisů, které se aktivně obchodují, mají nominál v rozumných částkách (desetitisíce až statisíce?) a rozumný výnos, je jen pár. Já našel jen Photon Energy (YTM 6,1%, 2023), Unicapital Energy (YTM 5,45%, 2020) a Zoner Software (~8,7%, 2019). Úžasný výběr, že? 🙂 Teď se v tom jen neztratit…

Když máte vybráno, zkopírujeme si ISIN a ten zadáme do našeho e-brokera. Pokud vím, přístup k dluhopisům na těhle burzách má reálně jenom Fio Broker a možná i Patria. Ve Fiu je to snadné, ISIN vložíte do kolonky NAJDI CP v levém menu a kliknete na jedinou položku, kterou vám to najde. Pak už jen kliknete na hloubku trhu a vidíte, že nemusíte ani poptávat, nabídky už na RM-systému jsou. Další postup je už stejný jako u akcií. Gratuluju, získali jste český dluhopis.

     

Kupón by se snad měl připisovat automaticky na účet, ale ověřené to nemám. Pokud to víte, dejte to do komentů pod článek.

Nákup na zahraniční burze

A tady začne ta pravá sranda. Můžete získat kvalitní bezpečný dluhopis, ale je to trochu hra s nervy. Tedy abyste rozuměli, není problém dluhopis koupit, to je přes aplikaci brokera otázka minuty, ale je problém dluhopis najít a vybrat.

Každý si tedy asi najde svojí cestu. Já se odpíchnul od brokera Degiro, který zahraničních dluhopisů nabízí spousty a nízké poplatky. Když se tedy podíváte na záložku dluhopisy, zjistíte velmi rychle několik věcí: a) v dluhopisech se naprosto nedá vyznat, chybí YTM a někdy dokonce i pochopitelný název společnosti, takže nemáte šanci něco reálně vybrat, b) z celosvětové nabídky zařazují jen tituly z frankfurtské, pařížské a amsterodamské burzy, pak nějaké zbytky a c) v nabídce mají asi tak 10% toho, co se na burzách opravdu obchoduje. Takže ve zkratce, situace je tristní.

S určitými obtížemi tedy lze postupovat takto: Dluhopis si najdete podle YTM, stability firmy, splatnosti atd. na stránkách frankfurtské burzy – typicky tím, že hledáte danou firmu, poté kliknete na podrobnosti a zkopírujete ISIN. Jakmile ISIN začíná na „US…“, je velká šance, že to na Degiru nebude, naopak „XS…“ nebo „DE…“ jsou nadějnější pokusy. Jakmile se po delší době strefíte, máte vyhráno, nákup dál je už snadný. Ale je to loterie s časem.

Nákup na zahraniční burze – řešení přes Patrii

Nedávno jsem narazil na mnohem lepší řešení. Už dlouho se mi líbily výpisy zajímavých dluhopisů na stránkách Patrie, kde zobrazovali všechny podstatné informace a krásně se v těch přehledech vybíralo. Zaregistroval jsem se tedy do jejich DEMO účtu a prozkoumal kopii reálného prostředí tohoto brokera. A musím říct, že na dluhopisy je to na první pohled ráj. Vyberete snadno přímo u brokera, takže nakoupit a je to… nebo ne?

Žádný ráj bohužel neexistuje. Patria má spoustu nevýhod. Je to broker ze staré školy, takže to s sebou nese spoustu otravností – malá ochutnávka:

  • není možný přímý nákup, je nutné nakupovat po telefonu
  • minimální objem transakce je ekvivalent 200 tisíc Kč
  • poplatky za transakci jsou ještě relativně ok, i v porovnání s Degirem, ale odstrašující jsou poplatky za příjem nebo odeslání peněz na účet v cizí měně, stejně jako směnné kurzy (rozumné výnosy aktuálně nesou jen dluhopisy denominované v USD)

Můžete také zkusit kombinovaný přístup. Vyhledat si to přes Patrii a zkoušet nakoupit přes Degiro, ale z 99% pohoříte, Degiro je nemá na skladě. A jiní brokeři? Na Fio můžete pro zahraniční dluhopisy zapomenout, u LYNX netuším, určitě nemají Německo, takže většinu evropských dluhopisů, Ameriku podle stránek mají, tak nevím. Pokud máte zkušenosti s LYNX nebo IB, podělte se v diskuzi, možná cesta vede přes tyhle prostředníky. 🙂

Takže co s tím?

Ve zkratce. Z teoretického pohledu se mi dluhopisy velkých korporací stále líbí jako součást spořícího portfolia. Nesou lepší výnos než bankovní produkty výměnou za stále nízké riziko a rozumnou likviditu (při prodeji může nastat diskont). Ryze prakticky je to ale peklo, zrealizovat zodpovědně nákup je utrpení, minimálně do chvíle, než si člověk najde svůj workflow. Aktuálně jsou výnosy amerických dluhopisů mezi 3–4% ročně, což po odečtení procenta za měnové zajištění (dolar se může ještě dost pohoupat) není nakonec tak oslnivý výsledek, aby se mi v tom teď chtělo něco dalšího podnikat. Ale budu to sledovat a rozhodně do budoucna, až povyskočí sazby ještě výš, tomu dávám šanci. A tenhle článek mi pomůže se v tom zpět opět zorientovat. 😉 (A v příštím díle seriálu se podíváme z praktické stránky na další produkt: investiční certifikáty.)

A pokud máte nějaké vlastní zkušenosti s přímým nákupem dluhopisů, určitě nám o tom dejte vědět do komentářů, protože jenom sdílením informací se v téhle džungli můžeme nějak vyznat. 🙂

UPDATE: malý bonuspřipravil jsem pro vás online kalkulačku výnosu do splatnosti dluhopisu (YTM), která si poradí s libovolně častou výplatou kupónu. Je to takové moje zobecnění běžného vztahu, který si zájemci můžou prozkoumat v samostatném příspěvku (varuju před matematikou).

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *