O šeříku a akciích

Akciový trh zažil historicky nejrychlejší přechod do medvědího trhu a z nepříjemné lokální chřipky se stala koronavirová pandemie. Německo zakazuje setkání více jak dvou lidí. Škodovka a Volkswagen stojí. Přemýšlení v tyto chvíle působí určitou závrať, úměrnou jeho intenzitě. Jak se s tím jako kluci závislí na přemýšlení vypořádáváme?

Když v pozdním jaře 1889 maloval Vincent van Gogh svůj Šeřík, ještě netušil, že pracuje na jednom z mých nejoblíbenějších obrazů. Pamatuju si, jak jsem v před ním v Ermitáži stál a skoro neslyšel povyk hlídací bábušky, že tam přešlapuju už moc dlouho.

Vincent se začátkem roku 1889 přesouvá dobrovolně do psychiatrické léčebny v Saint-Paul-de-Mausole v Saint-Rémy a paradoxně tu zažívá nejhezčí období za posledních mnoho let. Obraz zachycuje pohled z okna jeho pokoje. Rozkvetlý šeřík. Toto byl jeho životní kontext po mnoho měsíců. Optimistické barvy a dynamický, akceschopný barevný kontrast s žaludkem sevřeným depresí. Naděje pod pozorovacím úhlem < 100°. Tragédie je samozřejmě už ve vzduchu a malíř své nemoci podléhá o rok později výstřelem do břicha.

K jeho životní situaci se poslední týdny vracím častěji, než bych rád. Poté, co se ukázalo, že pandemie nového viru zasáhne svět opravdu mocně, že zatřese s normálním uspořádáním a změní zavedená pravidla, poté si připadám, že se jako investor ocitám ve Vincentově pokoji s obdobným výhledem na rozkvetlý šeřík. Rozhled a kontext nula, za zdí se věci nahodile mění, ale já pozoruju, jak odkvétá šeřík. Bez kontextu nelze dělat aktivní investiční rozhodnutí a lze jen pasivně přihlížet. A čekat, že dr. Peyrone?

A nebo se přece jenom o něco pokoušet? Pojďme si shrnout, co nám šrotuje v hlavách, a pokud něco děláme, tak co.

Pozorování

Začneme pár relevantními pozorováními a názory, některé ještě detailněji rozeberu:

1. Akciový trh je pořád ve fázi paniky. Významné společnosti (hlavně USA) si pořád ještě neuvědomila rozsah epidemie. Mnoho investorů ještě bude mít strach.
2. Ekonomický fundament se dost zhorší. Ale na jak dlouho?
3. Pro částečně zainvestované a nezainvestované investory představuje krize určité uvolnění – mizí strach ze špatného načasování vstupu. Ti, co jsou na trhu dlouho, krize nezruinovala, ti, co jsou na něm jen částečně nebo vůbec, mají šanci dekády.
4. Měnové zajištění znamená jen změnu expozice vůči měně. Nezajištěné portfolia těžila z oslabení koruny a kompenzovala částečně ztrátu. Nezajištění “emerging currency” (jako je CZK) vůči světové měně (EUR/USD) znamená efektivně měnový hedge proti propadům aktiv.
5. P2P prochází otřesy, ukazuje se, kolik platforem a poskytovatelů bylo podvodných, důvěra se razantně zhoršuje. Terén se pročišťuje a silné a férové platformy snad přežijí. Po odeznění turbulencí se ukáže, jakou má tenhle segment vůbec investiční relevanci.
6. Státy se uchylují ke krokům, které nešlo při investičním plánování předpokládat, což dělá krizi dost nepříjemnou. Státy zakazují požadovat splácení půjček, může dojít k půjčkové amnestii. Mění se daňové a zaměstnanecké poměry.
7. Krize má šanci částečně permanentně proměnit společnost, protože se na rozdíl od nedávných dotýká mnohem víc naší existenční podstaty (umírání). Dočkáme se odvahy ke změnám, které si mnozí přejí a teoretizují (univerzální nepodmíněný příjem, rozšířená definice práv, veřejné zdravotnictví v US a vůbec i jinde)?
8. Solidarita a statečnost lidí je dojemná, je to povzbudivé při smýšlení o nás jako komunitě.
9. (Snad dočasné) investiční propady nám připomíná, že investice je jen jedna malá součást života, který nabízí nepřeberně dalšího. Možná čas přestat trhy tak řešit a začít se intenzivně zabývat i něčím jiným.

Akcie

Jak moc akciové indexy po celém světě poklesly, jistě víte, takže tím se teď nebudeme znepokojovat. Nejvíc asi každého zajímá, co se může dít další měsíce a roky a co se s tím dá investičně dělat. No, přiznávám, že nevím vůbec nic. Každý něco tvrdí. Já radši upřímně říkám, že civím na šeřík. 🙂

Naše situace je následující: expozice v akciích vůči celému kapitálu určenému k investicím byla v okamžiku začátku výprodejů cca 48%, zbytek tvořilo P2P 15%, dluhopisy zanedbatelně <1% a zbytek cca 37% cash. Investicí hotovosti do akcií jsme schopní pozici téměř zdvojnásobit a tím zásadně zprůměrovat nákupní cenu dolů. To zní jako relativně dobrá situace. Problém ovšem je, že nás to nutí udělat investiční rozhodnutí o velkém množství peněz ve velmi nejasné situaci. Hodně peněz a nulový kontext, to zavání průserem. 😕

Takže co s tím? Snažíme se i v době úzkosti držet se pravidla, že “méně aktivních investičních rozhodnutí znamená méně šancí udělat chybu”, a držíme se původního plánu před krizí. Zainvestovat zbylé peníze v roce 2020 a rozdělit je do tří nákupů po třech měsících. To může znít jako dobrá šance promeškat dno – lépe řečeno, promeškáme ho s jistotou. Ale nám to pořád dává největší smysl. Uvažujeme tyto dva extrémní scénáře:

1. pozitivní scénář: To, co akciový trh předvedl, byla a bude jen panika založená na tom, že od druhé poloviny 20. století nejsou lidé “zvyklí” umírat na nemoci (což bylo ještě ve 30. letech běžné), proto je reakce tak emocionální v porovnání s historickými pandemiemi. Tak jako každá panika, i tato relativně rychle pomine a přinese potenciál k rychlému návratu zpět. Druhá věc je fundament v ekonomické dopadu, který se projeví vzápětí. Po odeznění panického strachu z neznáma a umírání bude ale snížení EPS jako pochopitelný balzám na duši. Ačkoli ekonomika poklesne, ukáže se, že to není apokalypsa, a trhy budou o to víc oživovat. Zároveň banky budou dál vytvářet nové peníze a úvěrovat zdarma, státy investovat. Tato likvidita přinese tlak na větší inflaci a také na investice do něčeho protiinflačního. Akcie se ukážou jako dobrý směr. Pokud (jako zatím vždy) bude likvidita pomáhat bohatým (nikoli rozdávání peněz lidem, ale levné úvěrování firmám), situace na nemovitostním trhu nebude tak dobrá. Pro nás to znamená, že pravděpodobně s další investicí za 3 měsíce dramaticky mineme nízké ceny. Ale to nevadí, pokud se ceny rehabilitují tak rychle, tak si rádi oddechneme – celá krize byla jen malá epizoda.
2. negativní scénář: Poměrně rychle, ještě než odezní panická fáze, se ukáže, že ekonomická krize bude bezprecedentně hluboká. Stále více indikátorů vychyluje váhy k tomuto scénáři, bohužel (velké linky stojí, absolutně nezvládnutá situace v USA, Španělsko úplně stojí při totálním zákazu jakéhokoli vycházení, německý spolkový ministr financí se zabil z očekávání dopadů, státy se uchylují k extrémním opatřením jako odpuštění splácení dluhů, helicopter money, nebo rozpouštění parlamentů a diktatura premiérů – Maďarsko). Akciové ceny se tedy zotaví podle nejhoršího historického případu – za 17 let. V takovém případě nemusíme s přikupováním vůbec pospíchat a náš plán je naopak zbytečně kvapný.

Ať už se stane cokoli, není kam s investicemi pospíchat. Jelikož pravděpodobný scénář leží někde mezi zmíněnými, je docela možné, že (naše) akciové výnosy přes tuto dekádu budou slabé. Pokud uvažuju propad -30% na polovině našich peněz, která se vrátí na 0% za 10 let, a druhá polovina nainvestovaná přesně v propadu, vychází celkový roční výnos na 1-2% p.a. Je to výnos reálný nebo nominální? Akcie by měly absorbovat inflaci, takže snad reálný. Ale ono je to skoro jedno 🙂 , prostě nedostatečně malý.

Takže naše strategie v akciích je jasná: doinvestovat zbylé peníze v průběhu roku 2020 ve třech dávkách po cca 3 měsících. Nemáme moc na výběr, neudělat to by přineslo opravdu špatný akciový výnos.

P2P

Další zajímavý úkaz je P2P. I zde se ukazuje, že výhled máme podobný jako ze sanatoria v Saint Rémy. Jakkoli jsme P2P portfolia připravovali na vše myslitelné (jen silné nebankovky, jen Mintos nebo deriváty největších EU nebankovek, jen krátké půjčky, jen rozumné státy, nehnat se po nejvyšších úrocích), se zákazem požadovat splátky půjček jsme opravdu nepočítali.

Je dost možné, že k podobným “opatřením” sáhne víc států. Když se k tomu připočte obecná panika na P2P trhu (de facto nefunkční sekundární trhy, kolapsy jedné platformy za druhou – naposledy Grupeer, rozkrývání systematických podvodů u středně velkých platforem), dostáváme se do hodně nestabilní fáze. Z toho důvodu jsme se rozhodli dočasně P2P úplně opustit. Není to zbytečně hysterické?

Nemyslím. V principu Mintosu a PeerBerry věříme, jsou to silné platformy a především u Mintosu jde tušit, že pokud, tak půjde ke dnu jako poslední. Ale to je nepravděpodobné. Nejspíš ty kvalitní tuto vlnu paniky a nedostatku kapitálu přežijí a P2P sektor se pročistí. Jelikož ale v případě P2P (na rozdíl od akcií) hrozí z principu ona pověstná nula (“Jakkoli zázračné a dlouhodobé zhodnocování kapitálu přenásobené nulou je vždycky nula.”), permanentní ztráta kapitálu, stahujeme se, dokud se situace nestabilizuje. Portfolio půjček máme v několikaměsíčních kontraktech s těžištěm v jednoměsíčních, takže pokud nepostihne třeba Španělsko stejný nápad jako v ČR zastavit splácení půjček, měli bychom mít drtivou většinu cashe zpět v květnu. Až se vše uklidní, rádi se na P2P vrátíme. 🙂

Při sledování dění na Mintosu jsem si všiml něčeho, co jsme na rozdíl od rozmarů ministerstva financí mohli a měli brát v potaz, měli jsme to prokouknout dříve. Mintos jako rostoucí platforma s narůstajícím počtem proinvestovaných půjček reálně žádné peníze od loan originátorů (LO) nezískávala (určitě to neplatí obecně a ve všech případech). To, co se jako jistina a úroky mělo vrátit na Mintos a investorům, se jednoduše vzalo z nových proinvestovaných půjček. Nebankovky jen inkasovaly a vypisovaly víc a víc nových půjček. Samozřejmě to neplatí u každé nebankovky a plošně, ale sám Mintos přiznává, že při současné neochotě investorů vkládat nový kapitál, musí LO jistiny reálně na Mintos vracet a ukazuje se, že ty procesy vůbec nebyly připravené. Vše trvá dlouho, dělají se chyby, pending payments rostou a na rychlo se řeší, že by z nich měly běžet také úroky, zkoumají se možnosti, jak LO donutit platit včas pomocí sankcí.

Když se nad tím zamyslíte, tak přesně taková je povaha Ponziho schématu. Neříkám, že Mintos je Ponzi, to vůbec ne, ale je to nepříjemné pomyšlení, že jistiny mých půjček spláceli jiní investoři a nebankovka jen inkasovala, pokud byl objem nově vydaných půjček větší, než výplata těch splacených. Takové prostředí je náchylné k různým věcem… Tak, prostě na to mysleme, až si příště budeme číst, jak jaké tržiště suprově raketově roste a jak je to dobrý signál.

Měnové zajištění

Měnový hedging je prakticky jednoduchá, ale investičně komplikovaná záležitost a současný stav to ukazuje lépe než co jiného. Zajištěním se za určitý poplatek (často ~1% ročně, ale nedávno to bylo vůči EUR skoro zdarma) zbavujete měnového rizika – vlivu pohybu měny, v níž se tvoří v investici nadhodnota, vůči měně vašeho zájmu, vaší spotřeby. Netýká se vás ztráty, ale ani zisky (!) z posílení či oslabení koruny.

Nikdo ovšem netvrdí a tvrdit nemůže, že tento měnový vliv vede ke snížení výkonnosti zahraničních investic vůči naší měně. Jediné, co je analyticky prokazatelné je vliv na volatilitu portfolia, která narůstá při zařazení měnového rizika. Tomuto se chci detailně věnovat v samostatném slibovaném článku, až na to najdu mentální kapacitu. 🙂

Podstatné ale je, že pro období krizí a jiných globálních turbulencí je měnové nezajištění vlastně naopak anti-hedgované. Aktuální situace je toho dobrým příkladem: panika na akciovém trhu vede k poklesu cen, stejně tak ale investoři nechtějí v nejisté době investovat do “emerging” měn jako je CZK, což vede k jejímu oslabení, a tedy zisku pro české investory do zahraničních titulů. Tohle nemusí platit vždy, ale obecně mi to přijde jako rozumný scénář, který se může opakovat častěji.

V našem konkrétním případě nám “anti-hedging” pomohl snížit ztrátu – bez něho (tj. s měnovým zajištěním) by naše PF kleslo o víc jak třetinu víc. Takže pokud už měnové zajištění, pak raději pro období růstu…

Revize finanční nezávislosti

Nabízí se otázka, jak současný vývoj postihl náš finanční plán. Není úplně jednoduché v těchto časech vyhodnotit pasivní příjem z investic, protože mnoho procesů je jenom hodně dočasných. Například zadržení zisku v českých bankách namísto vyplacení dividend. Není jasné, jak se změní dividenda ostatních českých akcií apod. Pokud uvažuju, že české dividendy zůstávají v horizontu dvou let stejné, zadržený zisk se vyplatí, pak nám vychází následující pokles příjmů.

Většina příjmů pochází z dividend českých a zahraničních, kde zatím nezapracovávám žádnou změnu. Pokles cashflow pak plyne z kontrakce akciových fondů (předpokládaný výnos úměrný jejich ceně, známé pravidlo 4% výběru) a našeho dočasného opouštění P2P, které naopak započítávám (i když se na kreditní trhy plánujeme vrátit).

V dlouhodobém pohledu se samozřejmě pravděpodobnost na úplnou finanční nezávislost do 8 let snížila. Náš model počítá s výnosem 5% pa. nad inflaci, což, pokud nenastane nějaké dramatické oživení cen akcií, asi v této dekádě nedosáhneme. Na druhou stranu jsme si v požadavcích nechávali velký buffer a nepožadujeme úplnou nezávislost. V tomhle směru se pro nás zas tak moc nemění. Ale každopádně bude zajímavé s časovým odstupem porovnat naše očekávání s realitou. Sám jsem zvědavý, kam nás život zanese. Ať už 100% finančně nezávislé, nebo 80% nezávislé 🙂

Krize jako příležitost

“Každá krize je příležitost.” Tahle floskule zní na investičních fórech často. Ale uchopme to teď jinak – nemyslím nákupní příležitost, ale příležitost najít odvahu ke změně. Možná ke změně něčeho v nás (něco na způsob: přestat ty akcie tak žrát, ony samotné stejně žádnou radost nepřinesou), ale hlavně ke změnám venku, v celé společnosti.

Krize těchto rozměrů vždycky přistihnou společnost nepřipravenou. A dost často se lidstvo poučí. Možná nás tedy čekají změny, na které nikdo dřív neměl odvahu nebo nebyl slyšet.

• Možná zesílí debata o univerzálním nepodmíněném příjmu,
• možná se silněji zregulují půjčky,
• možná se opráší Keynesiánská politika,
• dost možná se západní ekonomika víc osamostatní od výrobního monopolu Číny a přesune část výroby zpět,
• možná se předlužené státy rozhodnou předefinovat vztah k dluhu a jeho amnestii obecně,
• možná přestanou aktuální osvědčené politické triky platit a přijdou jiné,
• možná bude EU muset zvolit cestu semknutosti, nebo bezvýznamnosti,
• možná se konečně prosadí zdravotnické reformy a veřejné zdravotnictví v USA vůbec
• a možná začneme nekriticky vzhlížet k tomu, co nás z té aktuální krize dostane.

V tomto směru jsem za tento vývoj rád a celkem se těším, co přinesou příští roky. I kdyby za to zaplatilo naše PF špatným výnosem, sledovat ty proměny může být ještě víc uspokojující 🙂

Zkusme ten optimismus

Všechny krize vypadají ve svém průběhu apokalypticky. Během každé měli investoři upřímný strach a říkali si: Tohle je konec!, ale my víme, že z dálky vypadají všechny krize jako větší či menší malichernost. Nakonec lépe ze všech krizí vycházeli ti, kdo v lidstvo věřili. Protože to je myšlenkový rámec, ve kterém se nakonec stejně všechno odehrává. Optimismus, byť nerealistický, je lidský. Optimismus jsou Vincentovy odvážné barvy, je to ten blbej rozkvetlej šeřík v nás. Naopak syrový nihilismus je typický rys vesmíru a prázdna. A my investujeme do lidstva, ne do toho smutného časoprostoru nad stratosférou. 🙂