Jak fungují ETF?

ETF neboli exchange-traded funds (burzovně obchodované fondy) jsou fenoménem poslední dekády. Musel o nich už v nějakém kontextu slyšet snad každý investor. Alokace peněz do těchto fondů totiž systematicky roste, v současnosti už atakují 50% objemu alokovaného do aktivně spravovaných podílových fondů (mutual funds) a nevypadá to, že by se trend měl měnit. A proč taky? ETF můžou být skutečně považovány za malou revoluci mezi drobnými investory, obdobně jako rozvoj P2P, ale s tím rozdílem, že nepředstavují takovou neznámou. Jak tedy fungují? A proč vlastně?

Tak trochu akcie, tak trochu fond

ETF je burzovní fond, který má ve vlastnictví určitý akciový koš a sám o sobě emitoval své akcie obchodované na burze. Začneme nejprve tabulkou, která řekne víc než tisíc slov a shrne výhody a nevýhody klasických akcií, podílových fondů a ETF mezi nimi.

Nebudu dlouze popisovat jednotlivé aspekty, raději shrňme, že ETF kombinují většinu výhod obchodování s akciemi s jednoduše dosažitelnou širokou diverzifikací, kterou nabízejí fondy. A to vše velmi průhledně a za náklady, o kterých si klasické podílové fondy mohou nechat jenom zdát. A pokud se vám těch pár procent rozdílu zdá nepodstatných, přečtěte si dřívější článek o složeném úročení. ETF také vynikají velmi efektivní daňovou optimalizací (jelikož fondy neoperují s hotovostí – viz níže –, z prodeje aktiv neplatí skoro žádné daně). Jedinou potenciální nevýhodou je pasivní sledování burzovního indexu (seznamu akcií vybraných podle nějakého klíče, například největší německé společnosti v indexu DAX), zatímco podílové fondy někdy (!) nabízejí aktivní strategii, která se pokouší trh překonat. Jelikož výsledky většiny manažerů jsou diskutabilní, vnímájí “pasivitu” ETF mnozí jako výhodu.

Zaměření a reinvestice

Velkou výhodou, ale také jistou komplikací je počet ETFek. K dnešku jejich počty už atakují pět tisíc a jsou různého zaměření. Ve skutečnosti pokrývají skoro všechny segmenty, které se dají představit: široce diverzifikované přes celý svět, konkrétní regiony či dokonce státy, všechny sektory od klasického průmyslu, přes zdravotní péči až po nové technologie (včetně kosmického businessu). Stejně tak pokrývají mnoho komodit jako fyzické zlato nebo pšenici, stejně jako kryptoměny. Indexů, které lze sledovat, je tisíce, stejně jako ETFek.

Jak se v tom vyznat a jak srovnat jejich výkonnost? V sekci odkazy uvádím dva tzv. ETF screenery, které vám pomůžou fondy efektivně vyfiltrovat a prozkoumat. O způsobu nákupu vybraného ETF přes brokera napíšu v některém z příštích příspěvků.

ETFka stojí mezi akciemi a fondy, proto nepřekvapí, že existují takové, které dividendy z akcií reinvestují (zvyšují o ni svoji hodnotu) a které ji distribuují (vyplácejí na brokerský účet). Oboje má své výhody, ale nezapomeňte, jak podstatná pro vaše portfolio může reinvestice být, pokud investujete s výhledem přes deset let.

Proč ETF kopírují cenu svých akcií?

Tohle je velmi dobrá otázka, protože ETF bývají až na výjimky velmi efektivní ve sledování podkladového indexu. Je to dobrá chvíle si rychle a zjednodušeně ukázat, jak vlastně skutečně fungují. Je to přímo geniální myšlenka.

Vždy, když nové ETF vzniká, nasmlouvá si také několik účastníků trhu (většinou velké banky, nazývají se tvůrci trhu), kterým dá mimořádné postavení a práva. Mají totiž kdykoli možnost vzít (koupit) akcie z trhu a vložit je do fondu výměnou za nově vytvořenou akcii ETF. Tu pak mohou klidně prodat na trhu investorům. A obráceně: mohou kdykoli z ETF podkladové akcie vytáhnout, pokud fondu vrátí příslušný počet akcií ETFka.

Proč by to banka dělala? Představme si, že ETF má v koši pouze akcie Applu, které teď stojí 100 USD/kus. Fond jich má 100, takže jeho reálná hodnota je 10 000 USD. Pokud fond vydal doteď 1000 svých akcií, měla by mít jedna hodnotu 10 USD. Nojo, ale představme si, že o fond je velký zájem a akcie ETF se obchodují za 11 USD a odchylují se od férové hodnoty akciového koše ETF. V tu chvíli přijde banka a nakoupí 10 akcií Applu po 100 USD, vloží je do fondu a ten jí musí vydat příslušný počet svých akcií (desetinu, kolik jich vydal doposud), tedy 100. A banka je obratem prodá investorům, protože jsou předražené, tedy za 11 USD namísto 10 USD, a utrží 1100 USD. Právě vydělala 100 dolarů. Ale to znamená, že do oběhu se dostalo víc akcií ETF, začíná jich být trochu přebytek, poptávka se uspokojí a cena klesne směrem k férovější hodnotě. Fond se také tímto procesem rozrostl 🙂

Funguje to i opačně. Je-li cena akcie ETF pod skutečnou hodnotou svého akciového koše, banka levně tyto ETF akcie od investorů nakoupí a smění je u ETF za reálné podkladové akcie a ty střelí. Opět vydělá. Jelikož ale tím na trhu akcií ETF ubylo, zmenší se nabídka a jejich cena naroste. A fond kvůli tomuto nezájmu investorů trochu splaskne co do velikosti spravovaného kapitálu.

Je to úžasný autoregulativní systém založený na tom, že jenom tím, že se banka snaží maximalizovat svůj zisk, drží cenu ETF co nejblíže u reálné hodnoty koše. Při sebemenší odchylce zasáhne, vydělá a cena se vrátí k férové hodnotě. Také tím automaticky zvětšuje ty fondy, o jejichž akcie je zájem, a pumpuje do nich od investorů kapitál (a naopak). Geniální, jednoduché, transparentní, funkční. 🙂

Tenhle mechanismus také zabezpečuje, že likvidita akcií ETF je velmi blízká likviditě podkladových akcií, přestože se jeho akcie příliš neobchodují. Ale o tom zase někdy příště.

Takže ETF ano, nebo ne?

Podstatné v tuto chvíli je, že ETF jsou nová, ale promyšlená a efektivní cesta, jak si vytvořit za pár tisíc dolarů portfolio, které má diverzifikaci přes tisíce různých akcií a s tím související malou volatilitu. To vše za poplatek, který je víc než férový. Vytvořit obdobně velké, nevolatilní portfolio o tomto počtu akcií bylo donedávna v možnostech pouze velkých hráčů, bank a skupin – nejen kvůli ceně samotných akcií, ale také poplatkům za každý obchod.