Rizika P2P investování
V současnosti P2P investiční platformy nabízejí zhodnocení klidně až 14% ročně a otevřít si takový účet je jednodušší než zřídit on-line účet v bance. Ovšem jaká rizika, kromě nesporných výhod, tato forma investice přináší?
Jelikož článek pojednává o základní rizikové rozvaze, kterou zodpovědný investor dělá na začátku každé větší investice, mířím nyní spíš k investorům, kteří s P2P teprve začínají. Od zkušenějších P2P pardálů očekávám jejich vlastní postoje a úvahy dole v komentářích. 😉
Obsah
P2P jako investorský sen
Investice do peer-to-peer půjček je inovace v oblasti nebankovního úvěrování poslední dekády. Původní idea je jednoduchá: vy máte volné prostředky a mnoho lidí si chce půjčit, vznikne tedy zprostředkovatel, který tyto dvě strany propojí a nabídne určité zázemí a služby. Takto ovšem funguje jen menšina projektů, ty úspěšné se, ať už u nás nebo v zahraničí, tranformovali v trochu jiný model. V současnosti peníze na valné většině platforem půjčujete společnostem, které nebankovní půjčky poskytují (a poskytovaly už dříve). Ze skutečného P2P (tedy přímé propojení věřitele a dlužníka) už toho moc nezbylo. Ale o tom více níže.
Na papíře vypadá vše přímo pohádkově. Roční hrubé výnosy obvykle 10–14% (výjimkou nejsou ani vyšší úročení), primární likvidita vašich investic je délka úvěru, který bývá i pouhých 30 dní, prodejem půjčky (někdy bez poplatku) získáte peníze okamžitě. Mnoho půjček nabízí zajištění formou garance poskytovatele půjčky nebo nemovitostí dlužníka, několik portálů je už docela zavedených a zdají se být opravdu solidní. Investor nemusí nic studovat, chápat složité mechanismy (jako třeba na burzách a kapitálových trzích), investice je rychlá, jednoduchá, bez starostí a “bezúdržbová”. Největší vtip je v tom, že to nefunguje pouze na papíře. Moje zkušenost (stejně jako spousty dalších investorů) je, že realita se od tohoto moc nevzdaluje. Tak kde je problém? Musí tu přece nějaký být, ne? 🙂
Jedno ze základních pravidel investování říká, že nelze mít všechno, a demonstruje se to na trojúhelníku níže. Investor se snaží maximalizovat všechny jeho vrcholy: VÝNOS — BEZRIZIKOVOST — LIKVIDITA. Empírie tvrdí, že plochu trojúhelníku se moc zvětšovat nedaří, jinými slovy, můžete zvyšovat dva parametry, ale vždy na úkor toho třetího. Akcie mají velké výnosy a velkou likviditu, riziko je ale větší. Dluhopisy riziko snižují na úkor výnosu a hlavně likvidity.
Jak jsem psal výše, naše P2P nabízí opravdu skvostné výnosy a likviditu, problém tedy musí být na straně rizika, které člověk snadno rád přehlíží. A protože věřím, že plochu trojúhelníku lze přece jenom trochu zvyšovat tím, že se snažíme vzdělávat v oboru a zodpovědně vše promýšlet, pojďme si tedy rozebrat, jaké zdroje rizika spatřuju v P2P já – řadím je od nejvýznamnějších. Určitě existují i další, o kterých poreferují zkušení investoři v diskuzi pod článkem.
Riziko platební neschopnosti
Jak jsem avizoval, dnes už jen výjimečně investujete do konkrétních lidí napřímo. Investujete do poskytovatele půjčky, který navazuje tuto investici na splácení jeho dlužníků. Nesplácení ze strany dlužníků se dá statisticky snadno podchytit a musíte ho chápat jako rizikovou srážku z (většinou většího) výnosu. Pamatujte, že aktuální míra nesplácení se vztahuje k současnému stavu, tedy ekonomice, která šlape, je nízká nezaměstnanost a lidé vydělávají. Krize může se vším razantně zamíchat. Ještě větší problém je, pokud se dostane do problémů samotný poskytovatel. Samozřejmě máte na závazek stále nárok, ale někdo ho musí za vás uplatňovat. Musí přejít k jiné nebankovce, což nebude levný proces. Navíc pokud krachuje jeden poskytovatel, krachuje jich víc.
Ještě víc je riziko vidět paradoxně na půjčkách s garancí poskytovatele. To už není nic jiného než dluhopis vydávaný dané firmě. Garance se odvíjí od zdraví nebankovky. Proto je jejich analýza základní věc, kterou by investor na zavedených P2P platformách měl udělat. Velmi dobře o zdraví nebankovek referuje Finlord.
Tady je velký rozdíl oproti držbě akcií. Pokud si koupíte podíly ve společnostech velkých a zavedených, krize může cenu akcií srazit, ale stále vlastníte nějakou nenulovou, fyzickou hodnotu té firmy. Krize odezní a vy můžete váš kapitál zpátky “vysedět”. Nic takového není možné u platební neschopnosti půjček. Nebankovky jsou oproti Microsoftu malé, nevymahatelnost pohledávek u dlužníků běžná. P2P jsou velmi mladý koncept, který neodzkoušela, narozdíl od kapitálových trhů, žádná krize. Netušíme, jak se celý business bude při krachu chovat.
Já osobně se na tohle největší riziko dívám následovně: krize, nebo alespoň silnější ekonomické zpomalení asi přijde. Rozvine se z nějakého epicentra a zasáhne kapitálové trhy. Než krize přejde do reálných podniků a donutí je propouštět, bude to chvíli trvat. Investuju tedy pouze do kratších půjček, cca několik měsíců.
Riziko defraudace
Platformy jsou malé firmy, poskytovatelé půjček občas také. Mohou být vytunelovatelné, jejich účetnictví může být manipulované. Ačkoli peníze investorů jsou drženy na speciálních oddělených účtech, P2P sektor je v porovnání s kapitálovými trhy velmi málo regulovaný a dohled skoro neexistuje. Mít peníze v české kampeličce v 90. letech (kdy byl nad finančními domy nedostatek regulace) by mi asi nedalo spát, dneska peníze na Mintosu, fintechu o pár lidech v pobaltí, mám a spím. Toto riziko neumím vůbec vyhodnotit a je možné, že zde leží minimálně polovina toho zakopaného psa.
Riziko geopolitické
Po eskalaci situace na Krymu a stále se zvyšujícím tenzím mezi Ruskou federací a NATO asi víte, na co narážím. Velká část P2P fintechu (Mintos, Twino, EstateGuru a další menší) se kvůli vhodným legislativním podmínkám rozvinula v pobaltských státech, které, jako na potvoru, patří mezi jednu ze zón se zvýšeným napětím. Co by se stalo v případě invaze probírá několik vojenských zpráv NATO a expertních analýz, doporučuju se s nimi seznámit. Hezké čtení to není.
Jak by to ovlivnilo naše P2P investice. Netuším, ale pozitivně ne. Podobný problém se vyskytuje v Gruzii, odkud pochází hodně výhodných půjček třeba na Mintosu.
Osobně se snažím toto riziko umenšovat rozkladem portfolia půjčem i do států s větší geopolitickou stabilitou (Polsko, Čechy, Španělsko, Dánsko) a opět kratší délkou půjček. Ta ovšem asi moc nepomůže.
Riziko regulace a změny pravidel
To se může stát snadno, ale efekt nebude tak fatální. Například Gruzie změnila podmínky poskytování úvěrů, ale Mintos a další platformy našly cestu, jak regulaci obejít. Úvěrová amnestie by byla sice absolutní katastrofa, ale nepovažuju jí, až na hodně exotické státy (Afrika na Mintosu), jako vůbec možnou. Běžná větší regulace nebankovek nemusí být v konečném důsledku na škodu, výnosy trochu klesnou, uleví se trochu dlužníkům a taky našemu svědomí.
Riziko kurzové
Stejné jako u jiných zahraničních investic. Takže měnové zajištění, nebo se s ním smířit.
Takže jak je to s tím rizikem?
P2P investice do půjček, jakkoli jsou zajištěné, považuju za relativně dost rizikové, v mnoha ohledech převyšující rizika akciového trhu. Vede mě k tomu chakateristika těchto investic: vysoký výnos, vysoká likvidita, nulová nezbytná znalost problematiky a téměř žádná “údržba”. Tato silná pozitiva musí být kompenzována vysokou mírou rizika, ať už toho, které vidíme a neumíme pořádně ohodnotit, tak toho, které odkryje až následující krize.
Sám mám v P2P relativně velkou část portfolia, protože to byl jeden z mostů, po kterých jsem se ke klasickému investování dostal. Ačkoli (a nebo právě proto, že) mě výkon této části portfolia opravdu těší, nemůžu se zbavit dojmu, že něco značně podceňuju.
Můj přístup nyní tedy je následující: mít peníze jen v těch největších a podle mě nejsolidnějších platformách (např. Mintos a Twino), mít půjčky jen na 1–3 měsíce s buyback garancí, sledovat platební stav nebankovek, kde mám hodně zainvestováno, stejně jako geopolitickou situaci. A modlit se, samozřejmě :-). Ale pořád myslím, že ty výnosy za to stojí.