České akciové fondy: Dva světy a důchodce – intermezzo (1,5/2)
První díl mého vyhodnocení výnosu a kolísavosti některých českých akciových fondů zaznamenal širší ohlasy v české finanční sféře. Objevily se komentáře, návrhy i kritické poznámky, nad kterými se rozhořela docela intenzivní veřejná debata. Zároveň se objevila skutečnost, kterou jsem si ani v diabetickém snu nepředstavoval a která může mít podle mě dalekosáhlý dopad na české investiční prostředí.
Krátce po publikaci článku se objevila vlna reakcí – a to jak z řad mých čtenářů, tak i široké investorské obce na Twitteru, některých fin-influencerů, ale také několika mediálních kanálů a portfolio manažerů. A já si znovu připomněl, jaký neklid je ten “pocit 20+” pokaždé, co se přihlásím na Twitter. 😀
Jsem rád, že se nám podařilo udržet rozvířenou diskuzi na velmi kultivované a věcné rovině. Speciálně si cením polemiky s portfolio manažerem Jánem Hájkem a ekonomem Petrem Žabžou. K mnoha zajímavým komentářům a podstatnějším bodům polemiky jsem se jednotlivě vyjadřoval přímo na Twitteru nebo přímo pod článkem. Toto intermezzo před druhým dílem bych ale chtěl věnovat tomu zdaleka nejpodstatnějšímu, co podle mého názoru z diskuze vyplynulo.
Obsah
Dva světy podílových fondů
Na diskuzi s panem Hájkem a Žabžou (např. zde nebo zde), ale i některých dalších reakcích, které jsem dostal (nebo dostanu 😉 ), je velmi dobře vidět, že existují dva legitimní (!) pohledy na podílové fondy. Skoro se mi zdá, že tvoří dva špatně prostupné světy.
Svět č. 1: pohled investiční veřejnosti
Základem snad každé investiční rozvahy – jak při sestavování portfolia, tak i při běžném vyhodnocení nějaké nové investiční příležitosti – jsou metriky dané investice. Těmi bývají historický výnos, volatilita (kolísavost) nebo jiné, hlubší vyjádření rizikovosti, případně korelace aktiva s jinými našimi investicemi, likvidita a další parametry. Úvahu nad tím, zda výnos stojí za riziko, zda ustojíme jeho kolísavost, nebo na jak dlouho jsou peníze “zabetonovány” jsme udělali mnohokrát snad každý z nás. Na velmi exaktní rovinu tyto úvahy převádí Moderní teorie portfolia (H. Markowitz, 1952, Nobelova cena v r. 1990). Přestože její přesná použitelnost v běžném investičním životě je omezená, jde o skvělý návod, jak se zmíněnými parametry u různých investic pracovat, jak jsme si konec konců ukázali v jednom z dřívějších článků nebo ho najdete namátkou v pěkné bakalářce Tomáše Tyla (MFF UK, 2007).
Pokud budeme vést na zřeteli, že jde o výraznou zkratku, můžeme rozvahu nad těmito parametry shrnout tak, že pokud nějaké aktivum má výrazně vyšší volatilitu, mělo by ji vykoupit vyšším výnosem nebo malou korelací, jinak našemu PF moc neprospěje (Guide to Markets Europe Q2 2023, J.P.Morgan, slide 92). Protože obecně akciové investice mívají relativně vysokou vzájemnou korelaci (Guide to Markets US Q2 2023, J.P.Morgan, slide 55-57), bývá pro nás u těchto aktiv důležitý pár výnos-volatilita.
V minulém článku jsem shrnul různé akciové investiční alternativy, které se prakticky nabízejí investorovi, který nechce akcie přímo sám vybírat: ETF na široké akciové indexy a české podílové akciové fondy. Ukázali jsme si, že pokud investor před dekádou zvolil podílové fondy zařazené do analýzy, získal vyšší volatilitu, než představují ETFka na některé široké akciové indexy (např. na globální akcie). Tuto nepříjemnost ale nevykoupily vyšším výnosem, naopak. Jelikož se volatilita u podílových fondů většinou nereportuje, šlo z mého pohledu o důležitý vstup do rozhodovacího procesu potenciálních investorů.
Když jsem článek dopisoval, říkal jsem si, že tím popostrčím české PF manažery, aby začali české investiční veřejnosti dobře vysvětlovat, jakou jinou dodatečnou přidanou hodnotu, ať už dobře měřitelnou nebo subjektivní, vlastně oproti těmto dobře dostupným alternativám nabízí. I nyní si myslím, že se zde skrývá velká příležitost pro správce těchto aktiv.
Svět č. 2: pohled PF manažerů
Z diskuze s Jánem Hájkem a Petrem Žabžou vyplynulo, že pokud se srovnávají podílové (aktivně spravované) fondy, využívají portfolio manažeři metriky založené na rozdílu vývoje hodnoty fondu oproti jeho benchmarku (např. information ratio, což je rozdíl výnosu fondu od výnosu benchmarku normovaný volatilitou tohoto rozdílu). Jde v podstatě o vyhodnocení toho, jak dobrý portfolio manažer je a jak dobře sleduje – či dokonce překonává – benchmark, který byl zadán. Trochu se podobá známějšímu tracking error, který říká, jak se fond odchyluje od indexu, který má sledovat. V obou případech jde o nástroje, jak vyhodnotit efektivitu fondu. Jak dobře fond dělá to, co má. Pokud jde o srovnávání portfolio manažerů a jejich práce, je tato metrika ideální. Zcela jednoznačně je toto vyhodnocení významné pro samotného PF manažera a jeho zaměstnavatele.
Tyto metriky a názvosloví se také hodně používají v analýzách, které studují, zda aktivní řízení fondů klientům přináší oproti pasivním fondům nějakou přidanou hodnotu. Zde bych uvedl výbornou diplomku od Jana Kölbla (VŠE, 2022), která se touto otázkou zabývá a ve shodě s mnoha dalšími ozdrojovanými studiemi na ni odpovídá. Zároveň tu najdete definice vícero možných metrik a celou metodologii těchto porovnání.
Tento pohled na věc je také důležitý pro samotné investory: efektivita fondu, jeho hospodárnost, poplatková umírněnost, kvalita rozhodování manažera apod. Pokud by např. information ratio byla hodně negativní, znamená to, že je fond řízen špatně a přidává do naší investice další významné riziko spojené s fondem samotným. V případě ETFek se zde mluví o tzv. broken ETFs.
Přiznejme si otevřeně, že tyto otázky si jako investoři možná neklademe dost často a nějak naivně předpokládáme, že fondy jsou řízeny dobře.
Na co se ptá a bude ptát český důchodce?
Rozdílnost těchto legitimních (!) pohledů celou debatu nesmírně ztěžuje. A to právě ve chvíli, kdy se to nejméně hodí: když se připravuje reforma českých penzí a je zjevné, že za nějakou dobu se ve většině staneme investory. Stát ze zjevných důvodů bude stále víc lidí silně motivovat se na stáří zabezpečovat sami prostřednictvím investic.
Ať se snažím sebevíc, pohled PF manažerů (č. 2) mi nepřijde jako ten primární, který by investoři řešili a měli řešit. Investoři skládají své portfolio a pro něj potřebují znát historické výnosy a volatilitu různých investičních možností, které mají k dispozici. Tedy parametry, které nám poskytuje pohled č. 1 a srovnávání různých fondů a ETF.
Investor, který nyní míří k důchodovému věku, se neptá, zda jeho fond ČSOB Akciový dobře sledoval jeho benchmark, který mu navíc nikde nebyl marketovaný. Naopak, bude se ptát, proč mu fond, který má ve svém popisu “fond je vhodným základním pilířem akciové části každého portfolia” a radí vám, že “pokud chcete do svého portfolia akcie zařadit, měl by fond ČSOB Akciový být vaší první volbou”, tak proč mu tento fond doručil za poslední dekádu(y) poloviční výnos, než globální akciový trh, ale zato vyšší volatilitu.
Jak moc má smysl řešit, jak dalece jsou naše podílové fondy supr efektivní a jaké mají information ratio, když v porovnání s jinými investičními možnostmi, které před námi jsou, mohou dosahovat takovýchto výsledků?
Myslím si, že místo kvazi-akademické polemiky nad tím, co kánon dovoluje a co se prostě nedělá, bychom se měli začít ptát takto: Za předpokladu, že PF manažeři dělají svou práci dobře a sledují kvalitně své benchmarky, proč si volí takové benchmarky, které doručují tak nehezké metriky?
Vliv fondu na velikost důchodového portfolia
Abychom celé věci dodali praktičtější rozměr, připomeňme si, jak závažný je dopad i malého rozdílu ve výnosu v delších horizontech. Představme si mladého člověka, co v 25 vyjde VŠ, začne pracovat a s větší či menší motivací ze strany státu si začne investovat na důchod. Do něho půjde až v 70 letech, čeká ho tedy 45 let tvrdého průběžného investování. Náš mladík není investiční nerd, nebaví ho trávit čas úvahami nad investicemi, jejich metrikami a nechce si sestavovat své PF. Proto sáhne po tom, co mu banky nabízejí. Tohoto mladíka si srovnáme s oným 25letým nerdem, co bude investovat efektivněji. Jeden zvolí podílový fond ČSOB Akciový, druhý zvolí relativně konzervativně ETFko na široký mix globálních akcií (zde reprezentovaný fondem EUNL).
Pokud by si ČSOB Akciový i globální akciový trh zachovaly poměr svých výnosů (nikoli nezbytně výnosy samotné) z poslední dekády, který jsme probírali v minulém článku, i pro následující čtyři dekády, dostalo by se nám následujícího obrázku:
Vlevo vidíme porovnání velikosti majetkového účtu obou mladíků a ještě jsem přidal třetího, co investuje dravěji přes fond na SP 500. Samozřejmě, jedná se o extrapolaci. Nechci tím říct, že toto je budoucnost, co nás čeká, ale chci tím ukázat, jaký je vliv méně výkonných investičních alternativ na důchodové spoření. Výsledek po 45 letech je samozřejmě zúzkostňující. Vpravo pak vidíme poměr velikost důchodového účtu novopečených důchodců, co investovali přes ETFka, a důchodce, co šel přes ČSOB Akciový.
Výsledek: po celoživotním investování má jeden 4× a druhý téměř 12× tolik, co ten, co šel přes podílový fond.
Nechal bych tuto informaci ještě chvíli působit. Půl řádu až řád rozdíl. Dva miliony, nebo osm. Nebo 24.
Důvod je jasný: v takto dlouhodobém horizontu hraje roli každé procento podvýkonu. A pokud jde o investování na důchod, horizonty jsou a budou opravdu dlouhé. Druhý graf jsem připravil pro obecné srovnání, jaký efekt má podvýkon o 1%, 2%, 3% nebo 5% za průměrným dlouhodobým výnosem akciových trhů, který uvažuju konzervativně 8% p.a. Opět vlevo stav účtu, vpravo poměr investice pomocí ETF na trh vs. procentuální podvýkon.
Vidíme, že dvě až tři procenta podvýkonu, které se možná nezdají tak dramatické, vedou k výslednému portfoliu cca dvakrát menšímu.
Samozřejmě, ne každý podílový fond má takové výsledky. Mým primárním cílem není tvrdit, že podílové fondy jsou špatné. Naopak, těmito články se pokouším otevřít diskuzi nad tím, zda vůbec máme optimální zázemí pro realizování penzijní reformy a pokud ne, zda existují možnosti, jak situaci zlepšit. Případně jak docílit toho, aby budoucí penzisté měli co největší možnosti, jak se s pomocí státu na důchod připravit pomocí alternativ k doteď automaticky uvažovaným podílovým fondům.
Stále si myslím, že správci podílových fondů mají právě teď ideální načasování s otevřenou myslí investiční klima zlepšit a připravit nám dobré podmínky pro důstojné stáří. Pokud to totiž neudělají oni, udělá to trh a jeho konkurence, která zde už existuje (např. prostřednictvím robo-advisory nebo přímého nákupu ETF), jenom o ní ještě široká veřejnost moc neví.
A co praktická část celé té úvahy? Kdy zhruba člověk začne vydělávat tak, aby dávalo nějaký hlubší smysl něco investovat? Tisíc korun měsíčně není investice dle mého názoru. Takže zpět k mé otázce? Reálně “průměrný” (ať už to slovo znamená cokoliv) člověk začne investovat a řešit důchod nejdříve ve 30? Možná déle – a podívejme se pak na horizont 20-25 let – ta podvýkonnost je skoro zanedbatelná. Ten graf je zajímavej opravdu až 30let+ a to stejně nikdo takový horizont nemá. Takže já bych to tak černě neviděl.
Pokud stát začne III. pilíř myslet vážně, měl by nutit lidi investovat od chvíle, kdy začnou pracovat. Příklad je uvedený pro člověka, co začne pracovat od ukončení VŠ (25 let) a skončí v 70 letech, což je těch 45 let. Efekt rozdílného výnosu se projevuje exponenciálně s investičním horizontem, stejně ale jako efekt investic samotných. Pokud řekneme, že je ten efekt na tom a tom horizontu zanedbatelný, říkáme tím také, že efekt samotného investování oproti spoření je zanedbatelný. Tato úvaha vás dovede až k tomu, že investování na důchod je zbytečné. Což je podle mě černé ještě víc, než závěry v článku 😉 Jistě, je to o číslech, a jistě, měli bychom tlačit lidi do toho, aby ten horizont byl co nejdelší.
Vaše úvaha postrádá jeden zcela zásadní fakt… Nemáte pravdu v tom, že investiční horizont je 20-25 let. To, že se ocitnu v důchodu ještě neznamená, že celé portfolio musím odprodat a peníze zkonzumovat. Naopak, spousta důchodců si plánuje spotřebu tak, aby například i po dalších 20 letech konzumování peněz ze zainvestovaného portfolia zbylo třeba 50 % dědicům. Takže pokud začnu ve 30, v 65 letech půjdu do důchodu a dá li štěstí, ještě dalších 25 let budu důchodce, potom se dostáváme na investiční horizont 55 let. I kdybych začal investovat až ve 40 (!), pořád mám před sebou horizont 45 let. A za takovou dlouhou dobu bude OBROVSKÝ rozdíl byť v malinké podvýkonnosti nebo vyšší poplatkové struktuře.
Pokud má někdo věk 30+ tak mu pořád zbývá cca 35 let do starobní dávky a 45 let do průměrneho věku dožití. Pokud to podle vás není dostatečný horizont, tak už nevím, co si pod tím představit.
Samozřejmě čím později se začne, tím více se musí odkládat pro dosažení cílové částky.
Tisic korun za mesic neni investice, ktera cloveka vytrhne – POKUD JI DA DO FONDU. Muze ho vytrhnout, pokud najde 100 bagger. Ja chapu ze tohle neni clanek o vybirani akcii, ale prave o to bych se snazil, bohuzel to neni pro kazdeho.
Klidně se o stock picking snažte, ale nikomu ho prosím nedoporučujte. Existuje totiž cca 90% šance, že se Vám to nepovede (dle analýzy SPIVA Scorecard). Btw i s litrem se dá pracovat (na základě vědecky podložených metod), ale to fakt není předmětem diskuze. 😉
Tisíc korun je příklad – všechny závěry platí bez ohledu na výši vkladu, jde o poměry výkonnosti. Stock-picking opravdu široká veřejnost dělat nebude a je to tak dobře. To je opravdu pro malý okruh lidí.
Skejwine zajímalo by mě, jestli ti na ten první díl reagoval někdo z Vltavy nebo to přešli bez povšimnutí?
Nereagovali, ani na Twitteru, ani mailem. Psal jsem jim 2x: jednou kvůli datům a tam mi odpověděli, že mi nic neposkytnou; podruhé s tím, že článek vyšel a mohou se vyjádřit či to korigovat. Neozvali se.
minuly tyzden im niekto postol link na Vas clanok do komentov na facebooku, na dalsi den bol cely prispevok zmazany 🙂 asi sa naozaj nechcu vyjadrovat k svojim vlastnym vysledkom
Nevím, jestli vám úplně rozumím. Na takovou konspiraci nevěřím 😉
Diky za tuhle analyzu. Pred 20 lety jsem sel sporit tu blbou tisicovku do fondu a v te dobe toho moc nebylo, takze jsem byl v KB Balancovany – dynamicky, ktery se preklopil nyni na Amundi CR Balancovany.
Smutne bylo zjisteni ze po cca 12 letech jsem tam nastrkal vic, nez bylo zhodnoceni. ani ten nastupnicky Amundi si nevede za posledni tri roky nejak uchvatne, za tri roky je 2% v minusu.
A investicni cil? Fond nesleduje žádný určitý index nebo ukazatel (benchmark). 😀
Michale, přesně vím, o čem mluvíš 🙂 Na penzijní fondy jsem se už dřív díval, kdyby tě to zajímalo, tak tady, ale asi by stálo to v tom novém světle projet ještě jednou. Už načítám nějaké analýzy OECD a tedy ČR je na tom se zhodnocením katastrofálně…
Jedna za mála výjimek … a taky možnost kam bys to mohl přesunout bez ztráty kytičky je KB Amundi MSCI North America. To je jeden z mála pasivních otevřených podílových fondů nabízených na českém trhu. Nákladově je na tom lépe než Portu.
Tento fond AMUNDI INDEX MSCI NORTH AMERICA – AHK LU1049757393 mi naopak přijde velmi rozporuplný. Jde o “ETF” s nízkým TER 0,3%, takže bych očekával, že díky nižšímu poplatkovému nákladu bude fond výkonnější než aktivně řízený fond AMUNDI FUNDS US PIONEER FUND – A CZK HGD LU1883872258 se správcovským poplatkem 1,75% a TER ještě větším.
AMUNDI INDEX MSCI NORTH AMERICA ESG BROAD CTB – AHK (C) (vydělal 55,86% za období posledních 5 let), zatímco AMUNDI FUNDS US PIONEER FUND – A CZK Hgd (C) (vydělal 54,17% za stejné období). Přitom vzhledem k poplatkům by rozdíl ve výkonnosti měl být mnohem větší ve prospěch indexového fondu, který navíc zaostal o -8,38% za svým benchmarkem (výnos za 5 let 64,25%).
Nejenže tento indexový fond zaostal docela výrazně za svým benchmarkem, ale ani nepotvrdil svoji výhodu nižších poplatků oproti za aktivně řízenému fondu. Kam se ta výkonnost ztratila? K čemu je potom takovéto ETF?
Us pioneer fund ma vetsi zhodnoceni nez Sp500 historicky 🙂
Díky za tip! 🙂
Taky jsem asi před 20 lety zainvestoval do ČSOB akciový fond a v první krizi jsem přišel o nějaké peníze ale hned při vzrůstu jsem tam nalil další finance a během několika měsíců se mi to vrátilo a už jsem vydělával až přišel covid a začalo to padat ,tak jsem to prodal a při vzrůstu jsem to tam vrazil a vydělal přes půl milionu ale teď při energetické krizi jsem v propadů asi o 150 tisíc a je pravda že rok a půl to stagnuje a nevydělává,tak čekám na lepší časy .Ale do SP 500 jsem zainvestoval v propadu ale neodhadl jsem to a ono to šlo ještě dolů ,tak čekám na Fed co udělá s úrokovými sazbami a čekám kdy půjde SP 500 nahoru ale už dlouho stagnuje a nevydělává.
Akciové trhy jsou někdy náročné – tak přeju, ať se zase začne brzy dařit!
Dovolim si poznamenat britsky pristup k tzv III. piliri – formou ISA.
Kazdy rok ma kazdy obcan moznost zainvestovat cca 50% prumerne hrube mzdy zpusobem, jaky si zvoli – v ramci regulovaneho trhu prakticky jakkoliv. To je podle meho nazoru hodno nasledovani i v nasi kotlince.
Skvělý postřeh. Různé modely těchto pilířů v zahraničí sleduju – stálo by za to s tím oslovit naše politiky.
pro to je teď ta nejlepší chvíle, teď se blíží do schválení individuálního penzijního účtu. Sám jsem zvědavý, co se do IPU vejde například z amerického systému 401k. Nicméně schválení není jisté, protože naráží na odpor, takže by se podpora od veřejnosti hodila.
https://www.mfcr.cz/cs/soukromy-sektor/kapitalovy-trh/podnikani-na-kapitalovem-trhu/2023/navrh-zakona-kterym-se-meni-nektere-zako-50930/
Kazdych 10 let slozene urocenych o tusim 7% snizuje pravidelnou mesicni investici o cca pulku. Takze informace ze nema smysl sporit tisicovku je totalni kravina. Naopak. Smysl ma setrit tisicovku od narozeni ditete (rodici), nasledne produkt predat na potomka a ten pak s tisicovkou pokracuje dalsich 40 let. Vysledkem bude v idealnim pripade mnohem vetsi vata do duchodu byt sporena po tisicovce, nez by byla kdyby to ve stejnem produktu setril 20 let pred duchodem o jeden rad vice (v tomto pripade 10k). Obrana aktivni spravy je bohapuste blaboleni, nikdo neumi zarucit nadvykonnost radove v jednotkach procent nad index nebo libovolnej benchmark, aby nasledne bylo ospravedlnitelne spravcovske fee ve stovkach bps rocne.
Tady asi reagujete na Honzu nahoře, nějak se příspěvek zařadil na konec.
1000 x 66 let bude se 7 procenty cca 9 143 670 Kč
Vltava fond je stratená varta. Mal som tam investíciu päť rokov. Po tých výsledkoch, čo tam dosahovali som to so stratou ukončil. Fond na poplatkoch samozrejme pekne zarobil.
Vůbec nechápu, proč bych měl riskovat jakoukoliv aktivní správu svých investic pomocí podílových fondů. Dnes je velmi jednoduché nakoupit nejrůznější ETF (v tom nejjednodušším případě) na index, který je tím benchmarkem. Proč bych tedy riskoval jakoukoliv podvýkonnost, když je na statistikách zcela evidentní, že cca 90% aktivních správců benchmarku na SP500 stejně nedosáhne. Když jsem před pár lety zašel do jedné (raději nejmenované) velké investiční společnosti ohledně nějakého akciového fondu, tak mi sdělili, že mají vstupní poplatek 3%, průběžný každoroční 1% a výstupní 2%. Tak jsem to hodil do excelu a za minutu jsem věděl, že bych se musel úplně zbláznit, dát jim jedinou korunu. O volatilitě ani nemluvě. Tak nakupuji ETF a dělám stockpicking. Pro toho, kdo se tím nechce zabývat jsou ETF skvělou volbou. A ty velké mají poplatek 0,07%. Ostatní je jen akademická debata.
Tím, že děláte stock picking se sám dopouštíte aktivní správy, kterou v jiné části příspěvku odmítáte. Jste názorově nekonzistentní.
Vstupní poplatek je obvykle celý (nebo téměř celý) příjem distributora, někdy se dá se správcem dohodnout, že že investici umožní buď bez vstupního poplatku, nebo jen se symbolickým.
Je neobvyklá kombinace vstupního i výstupního poplatku, tedy u regulovaných retailových fondů. Můžete prosím napsat, který fond Vás pobouřil touto poplatkovou strukturou? Očekával bych, že jde o tzv. FKI, fond kvalifikovaných investorů, kde se objevují dost děsivá poplatková schémata.
Typicky polovinu průběžného správcovského poplatku fond platí také distribuci. Pokud má distribuce více úrovní, tak se o (skoro) celý vstupní a podíl na management fee různé stupně dělí.
Ta debata tady je docela deformovaná, účastní se jí lidé, kteří si sami chtějí investovat a pobuřuje Vás, že by investování mělo být spojené s poplatky. Jenže u většinové populace se investice nekupují, investice se prodávají. Proto je za prodej investičních nástrojů třeba zaplatit distribuci; jakékoliv: bance, pojišťovně, nebankovní poradenské síti. A proto i podílové fondy ve své nákladové struktuře nesou odměnu pro distribuci a zároveň to zhoršuje výkonnost fondu. Což není vůči fondům fér.
I bankovní fond prodaný bankou musí odměnit distribuci, totiž vlastní banku, často matku správce fondu. Správcovská společnost totiž čelí konkurenci jiných bankovních produktů, které spolu soupeří o zájem, čas a motivací lidí, kteří se potkávají s klienty. Banky velmi dobře vědí, kolik na prodeji kterého produktu vydělávají a motivace bývá často nastavená úměrně ziskovosti.
Mohu Vám garantovat, že když tu někdo udělá levný fond, jeho prodeje budou velmi nízké, protože pro distribuci budou nezajímavé. Bankovní i nebankovní. A komunita lidí okolo tohoto serveru takový fond taky nespasí. Většina z Vás tady má confirmation bias, přišli jste se utvrdit v názoru, že fondy jsou špatně a ETF jsou skvělé. Btw, to písmeno F ve zkratce ETF znamená fond.
V loňském roce se v oboru vedla debata, že poplatky za využívání některých indexů byly vyšší nákladem pro ETF, než samotná správa ETF. Výrobci populárních indexů jako společnost Standard and Poors si nechá za využití jména toho zázračného indexu docela dobře zaplatit, a protože výrobce indexu je jeden a výrobců ETF na něj navázaných je řada, hádejte kdo tahá za kratší konec špagátu 🙂
Zamyslete se nad tím, jestli jste ve vaší profesi připraveni nabízet zboží / služby prakticky bez marže tak, jak to většina z Vás vyžaduje od výrobců investičních nástrojů. Osobně nejsem příznivcem dělání výrobků zdarma. Určitá úroveň poplatků je také třeba pro zajištění dostatečné úrovně řízení rizik, požadavků regulátora, výroby dokumentace, vyřízení registrace v X zemích atd . Myslím, že průběžný poplatek 0,07 % je u evropských správcovských společností nerealistický a pod skutečnými náklady spojenými se správou sebevětšího ETF. Nikdy bych si nekoupil americké ETF a vlastně žádný cenný papír z USA, rozhodně ne proto, abych ušetřil 10 basis pointů ročně. Riziko, že se po 10 letech kumulování změní daňový režim a já to přehlédnu je příliš velké. Podobná změna se udála na počátku tohoto roku.
Taky se zamyslete nad tím, jestli je fér porovnávat každý fond (a někdy nejen akciový !!!) s indexem S&P 500 v situaci, kdy víte pouze pohledem do zpětného zrcátka, že US large caps jsou vítězem uplynulé dekády. Přísloví říká, že žádný strom neroste do nebe a na kapitálových trzích to platí beze zbytku. Pravděpodobnost, že index SP500 bude nejvýkonnějším aktivem i následujících 10 let je podle mého mizivá. Určitě je lepší dát vše do SP 500 než do bitcoinu, ale diverzifikovanější portfolio mi dává smysl v situaci, kdy jsou velké US společnosti výrazně dražší než US small capy, evropské akcie i EM akcie.
Hodně štěstí do vašeho investování.
Vím, že to nebyla reakce na mě, ale ve stručnosti k některým bodům: 🙂
Ad legitimita poplatků: já osobně poplatky chápu a nikdy jsem neříkal, že jsou neoprávněné; souvisí s jiným distribučním schématem a také s tím, že s aktivním fondem je více práce; za tyto poplatky navíc by měl být ale podílový fond být připravený nabízet jinou přidanou hodnotu, kterou jiné nástroje dostupné na trhu nenabízejí; možností je více
Ad férovost srovnání: pokud se fond profiluje a veřejnosti prezentuje jako primární nástroj pro investici do akcií, musí unést srovnání s tím, co se na trzích dělo a co bylo triviální z nich získat; většina grafů, které jsem v této diskuzi vyprodukoval, nabízela srovnání s ETF na široký index světových akcií EUNL, nikoli pouze nejznámější SPY
Ad budoucnost vs. minulost: jistě, toto je univerzální tvrzení, z minulosti nelze extrapolovat minulost; je ale nutné si uvědomit, k čemu se takové tvrzení váže; jde o tvrzení, které má varovat investory, že když nějaký segment měl dobrý rok nebo období, nemůže se to do budoucna změnit; tyto procesy jsou na trzích běžné; nicméně určitá forma očekávání je alfou a omegou investování, jinak byste do akcií vůbec nemohl investovat, protože si nemůžete být jistý, zda tento segment bude nějak performovat; celá moderní teorie skladby PF je založená na oprávněném očekávání u tříd aktiv, dlouhodobý expected return; nikdo netvrdí, že nějaký obecně akciově profilovaný podílový fond, který měl dvě dekády poloviční výnos než světové akcie, nemůže příští dekádu excelovat; ale potřebuji od někoho opravdu velmi přesvědčivé argumenty, abych to mohl oprávněně očekávat; pokud je nenajdu, musím jako zodpovědný investor skepticky předpokládat, že problém může být ve fondu samotném.
Připomněl bych na závěr, že já nikomu nic nenutím. Pouze jsem spočítal výnos a volatilitu (která v diskuzi zapadá) a vůči tomuto páru (!) jsem srovnal běžné akciové investiční možnosti pro retail investora. Srovnat si může každý, co chce. Pokud z pohledu některých lidí toto srovnání nemá žádnou informační hodnotu, je to naprosto v pořádku a v tom případě nezbývá, než takový článek ignorovat. Já to budu úplně respektovat. 🙂
Rád bych se trochu vyjádřil k tomu zajištění na důchod, a to i na základě praktických zkušeností, které se mohou od teoretických úvah lišit. Hlavně se mi hrubě nelíbí tlačení lidí od 20-30 k nějakému penzijnímu fondu nebo pravidelným investicím s výhledem zajištěného stáří s horizontem 40+ let, které považuji za naprostý nesmysl. Proč? Člověk nejdřív studuje, pak začíná kariéru, zakládá rodinu, zajišťuje bydlení např. stylem byt na hypotéku, pak dům na hypotéku, přitom případně investice do podnikání, nemovitosti pro podnikání, financování studia dětí atd. V některém z těchto údobí samozřejmě můžete finanční přebytky krátkodobě investovat, ale vzápětí budete peníze potřebovat na výše uvedené cíle, které mají společné to, že vám jednak zajistí kvalitní život, druhák takto investované peníze vám zpravidla přinášejí vyšší zhodnocení (vámi používané nemovitosti, firma…) a s nižšími riziky, než by to bylo při finančním investování.
Opravdickým investováním pro zajištění stáří se pak můžete začít zabývat, až po zaplacení všeho výše uvedeného začnou přebývat peníze, tj. u většiny lidí cca 45-50 let. Je to pozdě? Neřekl bych, protože už máte všechno poplacené a máte pravděpodobně slušné příjmy, můžete dát stranou jejich velké procento, i penzijní fond vypadá na kratší dobu lépe (i když taky mizerně), můžete prodat firmu nebo zbytné nemovitosti atd. V mém případě jsem byl v 47 bez dluhů, všechno poplacené, s čerstvě založeným penzijním připojištěním a s účty na 0, v 57 s dostatečnými prostředky pro ukončení práce a život z renty.
Díky za postoj. V první řadě je třeba říct, že na tomto webu nikoho do ničeho netlačím. Naopak, myslím si, že je to otevřené fórum pro různé přístupy a žádný není předem odsouzen.
To, co popisujete, je zcela legitimní a funkční způsob sebezaopatření – především za použití investice do nemovitosti. Nicméně pravidelné měsíční investování na stáří, byť s malými částkami, je v dnešní době, řekl bych, dobrý konsenzus v široké finanční branži hlavně na západ od nás. Pravidelnost a včasnost investování není jenom o finančních benefitech dlouhodobého složeného úročení, ale také o tom, že se člověk naučí odkládat si peníze a lépe finančně plánovat. Čím dřív si to zvykneme dělat, tím lépe.
Můžu vám naopak dát příklad z mého života: po střední škole jsem přijel do Prahy a dostával 6 tisíc Kč od rodičů měsíčně. Ke konci magisterského studia pak 8 tisíc. Byl to rok okolo 2006-2008, vyžít se z toho dalo. Začal jsem trochu doučovat a byl schopný i z tohoto šetřit. Po nástupu na doktorát jsem pak investoval do vlastního bydlení. Tímto příkladem nechci říct, že člověk má šetřit jako blázen, ale ukazuje to dobře, že odkládat se dá z téměř jakéhokoli příjmu. Fakt, že spořit si na důchod nejde, protože k hypotéce a rodině peníze nezbývají, je podle mě trochu výmluva pro lidi, co prostě investovat nechtějí. A je to samozřejmě legitimní volba. Ale jenom kvůli tomu, že někomu to nevyhovuje, bych nevyvozoval obecné závěry. Investování do zodpovědného života patří, ověřily to generace na západ od nás.
Pozn. k těm výnosům: vlastní podnikání má určitě vyšší míru očekávaného zhodnocení, ale to je forma aktivního zaměstnání; očekávané zhodnocení u nemovitostí bych teď už neviděl nutně jako vyšší než akciové; rizika těchto aktiv mají dost jiný charakter.
Nemyslel jsem s tím tlačením zrovna vás, ale jinde je to nejpopulárnější téma, ideální založit spoření na penzi s narozením dítěte nebo hned po škole. S tou nutností odkládání naprosto souhlasím, jen to nejde moc dělat pravidelně při nepravidelném příjmu, vždy jsem byl zastáncem žít skromně a tyhle vyšší příjmy “zneutralizovat”, aby se neutratily. Taky jsem se v podstatě snažil celý život, aby příjmy převyšovali (pokud možno co nejvíc výdaje), odložené peníze se pak hodily. Ta nechuť pravidelně spořit na důchod u mě nebyla výmluva, ale vědomé rozhodnutí nevázat peníze na delší dobu. Když pak přišly nějaké mimořádné výdaje (nákup pozemku, nákup kanceláře), tak stačilo vymést účty a věc byla okamžitě vyřešená. Nejsem zastáncem investicí do nemovitostí, ale spíš jejich souběžného vlastního využívání. Když jsme si koupili větší byt, tak jsme v něm 10 bydleli a pak ho prodali za 2,3 násobek. To samé s kanceláří, kterou jsme nutně potřebovali, za 10 let prodej za 1,75 násobek + každý rok 6% nájem. Přitom to bylo relativně bez rizika a možné jen díky tomu, že peníze nebyly dlouhodobě vázány jinde.
Možností je spousta a je důležité, aby se lidi hlavně zamysleli a vybrali si vhodnou variantu. Proto díky za podobné články, podobná analýza je velice překvapivá i pro mně.
“takto investované peníze vám zpravidla přinášejí vyšší zhodnocení (vámi používané nemovitosti, …) <= Nemovitost ve které bydlím mi zhodnocení nejenže nepřináší, ale ani nebude přinášet. To platí pouze pro nemovitost, kterou mohu prodat a nebo pronajmout. Tím netvrdím, že bydlet ve vlastním je špatné, protože z dlouhodobého hlediska tím dramaticky snížím náklady na bydlení.
Aky je podla Vas hypoteticky ( z dovodu neexistenie) realny vynos ETF na SP500 v horizonte minulych 40 rokov? Vsade sa uvadza nominalny vynos, ak maximalne ocisteny o inflaciu. Treba si vsak uvedomit, ze minule poplatky v dobach bez internetu boli radovo vyssie ako su dnes a tiez nie vzdy platilo oslobododenie (casovy test) od dane. Dalsi problem je problematicke nakupovanie novych podielov za dividendy pri nizkych uctoch. Ide mi o to aby sme na zaklade minulosti pracovali s realnymi % zhodnotenia do buducnosti, aj ked ani ta buducnost nemusi byt rovnaka :).
Pokud jde o reálný (inflačně očištěný) výkon indexu S&P 500, lze použít Roberta Schillera (Yale Uni) od roku 1871 do současnosti. Odkaz na zdroj je v mém starším článku na konci. V tomto článku také najdete mají analýzu reálného výnosu po započítání reinvestice dividend a inflace: průměr za 40 období je cca 6.6%. Nezapočítávám hypotentické transakční náklady, protože to je dost individuální.
dik , dobry clanok , ak teda je priemer 6,6% a trh v poslednych rokoch od 2009 vyrazne prekonaval tych 6,6% p.a. tak mi z toho vychadza, ze dalsie roky pre akcie nebudu nic moc , ak cakam navrat k normalu musi byt vykon podpriemer.
Považuji doslova za drzost ze strany neúspěšných portfoliomanažerů (nízký výnos, vysoká volatilita) stavět proti pohledu klienta ten svůj. Co uděláte s malířem pokojů, po kterém chcete vymalovat světlounce pastelově zelenou, a on to udělá brčálově tmavě zelené se zdůvodněním, že je to tak z jeho “odborného” pohledu lepší?
Jinými slovy, žádný jiný přístup k hodnocení a porovnávání investic než ten, jaký výnos při jaké volatilitě klient dostane nedává smysl. Ale protože se stále nechává veřejnost vtahovat do “odborných” diskusí nad vnitřními pocity portfoliomanažerů, je české investování, hlavně směrem k důchodům, tam kde je.
A základ je jednoduchý: Výběrová pravidla, tedy že ze dvou aktiv se stejným výnosem si vyberu to s nižším rizikem a ze dvou se stejným rizikem to s vyšším výnosem. Že výnos a riziko můžu určovat jen na základě historických dat, nikoli na svých dojmech o budoucnosti, je zcela logické, bohužel je tato očividná logika systematicky likvidována průpovídkami o minulých výnosech, které nezaručují ty budoucí a že vyšší výnos znamená vyšší riziko. To je vše, je to tak jednoduché – na základě historických dat určit výnos a riziko každého aktiva a pomocí výběrových pravidel si vybrat aktiva vhodná pro investora.
Více se o tomto přístupu můžete dovědět na webu https://srovnejinvestice.cz/