Moje cesta za investicemi

První příspěvek je vždycky něco extra. Slovy Franka Herberta z jeho Duny bych řekl, že začátek je doba, kdy je třeba pečlivě dbát o co nejpřesnější rovnováhu. Nebudu se tedy pouštět do žádných větších akcí a začnu od sebe. Co mě vlastně přimělo vzít část vydělaných peněz a vložit je do toto nevypočitatelného koloběhu? No, má to historii…

Asi jako mnoho z vás, i mě první výdělky po ukončení (toho neplaceného) studia docela překvapily. Byl jsem zvyklý žít skromnější studentský život a najednou příjmy převyšovaly výdaje a peníze se začaly trochu kupit. Navíc jsem už v té době nebyl na příjmy sám, společná domácnost má holt své i ekonomické výhody. Byla to také doba, kdy do Čech vstupovala mBanka s 3,5% úrokovou mírou na spořicím účtu a efekt ČNB a jejích snížených sazeb se neprojevoval. A tak jsem si na decentní zhodnocování peněz zvyknul.

Další vývoj úrokových měr všichni známe. Když už všichni na bankovním trhu srazili úročení pod procento, byl ten tlak už prostě moc velký a já, stejně jako mraky jiných, do té doby spících investorů, se probudil a začal pátrat.

První broker z I. P. Pavlova

Akcie mě zajímaly už dlouho, moje první zastávka tedy byla na ÍPáku v pobočce Fio banky, kde jsem založil brokerský účet. Dodnes si pamatuju, jak jsem se připravoval na nějaký testík ze základního burzovního názvosloví (aby ověřili, že jsem způsobilý), ale bankéř se mě jen zeptal: „Jaké budete kupovat akcie?“ Nevěděl jsem honem co říct: „No, to já ještě nevím. Budu se orientovat podle rozumného P/E poměru a chtěl bych začít s dividendovými…“ – „Ne, chcete jenom české nebo i americké? Ať to můžu otevřít.“ 🙂 Prostě vstup do investičního světa na jedničku.

A po prvním ČEZu se to začalo nabalovat. Zjistil jsem, že krátkodobě se dá po dvou třech obchodech slušně vydělat. Tušil jsem, že to nebude jen tak. Když jsem udělal první hloupý emocionální krok na Philip Morris a utrpěl ztrátu asi -600 Kč, rozhodl jsem se, že s tradingem skončím a přesedlám na dlouhodobější investování. Zatnul jsem zuby a držel. V té době ale byla Prazská burza trochu volatilnější a jak jsem měl málo titulů (2 tuším), strašně to lítalo. Pokud se podíváte na historický vývoj mých akciových investic, všimnete si těch šílených výkyvů v prvních měsících. Byl to křest ohněm. Akcie jsem ale neprodal a dneska je mám rád, že už bych je nedal 🙂

Začínala u nás tou dobou také Zonky a mně to přišlo super. Poslal jsem tam pár tisícovek a chtěl se sejít s jejich vedením, aby mi vysvětlili nějaké nejasnosti ve smlouvě, než tam pošlu trochu víc. Jenže jak jsem se rozkoukal v tom P2P světě, rychle jsem zjistil, že Zonky má své limity. A velké. Ale jestli za nic jiného, tak jsem Zonky vděčný za to, že mě do toho světa uvedla.

Váhání s Peer-to-Peer

Samozřejmě jsem se rychle dozvěděl o Mintosu, Twinu a Saving Streamu jako největších platformách na zprostředkování P2P půjček. Jenže jsem váhal. Byla to investice do zahraničí, v té době jen v EUR, plus stále ten měnový závazek a znehodnocení kurzu české koruny, Brexit na krku. I s filozofií té investice jsem měl problémy. Mnohé pramenily z neznalosti, některé jsem si zracionalizoval mentálním tréninkem, pár z nich trvá dodnes a já dělám, že o nich nevím. Každopádně se investice do prvních dvou platforem ukázala jako výborná – vysokovýnosový nevolatilní držák portfolia.

Brzy jsem narazil na starou poučku, že žádná investice nedokáže maximalizovat všechny tři známé veličiny: VÝNOSNOST — NÍZKÉ RIZIKO — LIKVIDITA. Půjčky na kvalitních P2P platformách jsou velmi výnosné a většinou velmi likvidní. Podceňujeme samozřejmě jejich rizikovovst, protože systém zatím neotestoval žádná větší krize, podvod nebo… ano, stačilo, aby Rusové udělali pár přeletů s jadernými bombardéry okolo Pobaltí a já si ověřil, jaké to je mít peníze geograficky exponované oblasti. Stáhnul jsem peníze z Arménie (i když je to nádherná země a být tohle blog jiného ražení, hned postuju fotky) a Gruzie, změnil strategii investování na P2P (všemu se budu věnovat ve speciálních článcích). Ale ještě neodezněl hluk nízkých nadzvukových přeletů a už na mě čekal další objev. Étéef?

Malá osobní revoluce pod značkou ETF

K fondům jsem měl pečlivě vypěstovaný odpor. Jsou drahé, neprůhledné a člověk je rád, když skončí na nule. Když jsem ale pochopil do důsledků, jak fungují burzovně obchodovatelné fondy s pasivní správou (chystám článek! 😉 ), slovo fond se objevilo mezi mými oblíbenými investorskými pojmy. Možnosti, které do té doby měli jen skutečně velcí hráči, tedy pokrýt celý sektor trhu, likvidita jako z říše snů a nebo přímý přístup k dluhopisům (i když tady je to výrazně složitější, vizte některý z příštích článků). A tím se otevřely dveře do světových trhů. A myslím, že i přes nepříznivé očekávání následující dekády, kterým se nechávám strašit, otevřené už zůstanou.

A kam dál?

Těžko říct. Tenhle článek už je tak moc dlouhý (tolik ke slibované precizní rovnováze). Ale přece jenom krátce: dluhopisy (jak, kde a kdy? – už chystám článek), rozmyslet si výhodnost pravidelného investování z důvodu průměrování cen, ve větší budoucnosti prozkoumat opce. Články tedy budou pokrývat nejen to, co jsem si už dotěď osahal, ale také moje poznání přímo ve stavu zrodu. Přesně tak, jak mě to ve vědě baví. 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *