Nesnesitelná lehkost investování

Lehkost

Dnes je tomu už mnoho let, co jsem si v jedné knize přečetl, že žijeme svůj život poprvé.

Nikoli podruhé, s jedním již prožitým životem za zády. Ne, ani s jedním jediným prožitým cyklem našich životních kroků: těch velkých i malých rozhodnutí, která musíme neustále činit. Nemáme za sebou žádnou kompletní životní zkušenost. Žádný nekonečný návrat, žádné stále se opakující chyby, žádné minulé životy, na kterých bychom stavěli, žádné reinkarnace, které bychom si mohli pamatovat.

Žijeme prostě poprvé.

A protože je to poprvé, pak nevíme, kam nás naše rozhodnutí zavedou.

Jak bychom mohli, když nemůžeme znát chaotické důsledky našich činů?

A neznáme-li důsledky, plné životní důsledky, jak se za svá rozhodnutí můžeme vinit? Jak za ně můžeme mít skutečnou zodpovědnost? Zlobili bychom se na herce, který poprvé zkouší deklamovat svojí roli a nevyjde mu frázování? Zodpovídal se někdy nějaký malíř z první, lehké skici svého budoucího díla? Byl skladatel kdy zodpovědný za první nápěv své budoucí symfonie?

A tedy žijeme-li poprvé, nežijeme závažnou malbu, žijeme její lehkou skicu, nežijeme těžkou mohutnou symfonii, žijeme její nejlehčí nápěv. Naše životy mají nutně lehkost prvních letmých čar tužkou, osahávajících si papír, prvních pátravých tónů, hledajících harmonii.

Naše bytí je z podstaty lehké.

Lehkost investování

Investujeme také poprvé. Můžeme nakupovat akcii na burze už potisící, můžeme mít za sebou už desítky investičních rozhodnutí, mohli jsme posbírat stovky výplat dividend, zažít tolik dividend cutů, mohli jsme ztratit tolik investic a tolikrát své peníze už znásobit. Ale stále investujeme teprve poprvé.

Tak jako skutečné důsledky životních rozhodnutí pochopíme až na smrtelné posteli, tak i naše investiční kroky nabydou skutečného významu, až budeme náš kapitál skutečně potřebovat. Pokud vůbec.

Do té doby je vše jen hrou, kde známe pravidla, ale nevíme, oč hrajeme a oč se snažit.

Stejně jako náš život i investice vedeme ve světě chaosu, kde naše rozhodnutí sice hrají významnou roli, ale my jejich široký dopad ani za mák netušíme. A naše odpovědnost za naše životní investice je malá, zanedbatelná. Investování tak přestává být o tíži volby v nerozhodnutelných situací.

Stává se lehkým.

Nesnesitelná lehkost investování

Stejně jako při četbě té knihy, i při tomto investičním uvědomění naše mysl zasáhne nehezký mentální úder. Lehkost je pro lidi obtížná (Tereza by mohla vyprávět). Raději povláčíme sebetěžší břemeno, jakoukoli sebesmyšlenější tíži odpovědnosti, než žít a investovat s vědomím, na jak křehkém základu naše rozhodnutí stavíme, jak vratká je hladina, po které vedeme jednotlivé kroky.

Alespoň v nějaké životní fázi je snad pro každého z nás tato lehkost nesnesitelná.

Její odmítnutí následuje často velmi zdařilý pokus o vytvoření nějaké tíže. Jaké nejrůznější podoby může mít v životě, nevím, na to mám s životem ještě málo zkušeností, ale v investování mám tušení už dobré.

A tak časujeme trh. Trápíme se výběrem akcií, predikujeme vývoje sazeb, malujeme si klouzavé průměry a hltáme šum tržního zpravodajství. Utápíme minuty, dny a měsíce studiem chaosu výměnou za sebepomíjivější pocit, že pracujeme na pevné bázi.

Nemyslím si, že se na sociálních sítích a mezi známými chlubíme svým vhledem do časování, výběru, predikcí a technikálií proto, že ze sebe chceme dělat moc a moc sofistikované investory, jejichž rozumy je dobré poslouchat. To je jen povrch. Skutečným, upřímným důvodem bude strach z lehkosti, snaha přesvědčit hlavně sebe sama, že máme na našich racionálních ramenech břemena odpovědnosti a široké kontroly. A tak úpíme pod náloží investiční komplexity, která je ze své podstaty vymyšlená.

Minuta za snesitelnost

Od středy na to myslím a teď, když po probdělé noci bloudím kvůli zrušenému letu Curychem, hledám Tomáše, abych se ho na to zeptal.

Jak se naučit ji snášet?

Samozřejmě ho tu nepotkám. Ale kdybych jej potkal, třeba by mi řekl:

“Lukáši, to je blbost. Es muss sein. (Musí to tak být.)”

A asi by čekal, že mu automaticky odpovím něco ve stylu:

“Es konnte auch anders sein. (Stejně tak to může být i naopak.)”

A přiměl by mě tím sednout si na mentální lavičku uprostřed Curychu a na minutu, alespoň na jednu minutu se oprostit od té veškeré tíže, od toho nánosu investiční závažnosti a osudovosti investičních rozhodnutí. Upřímně si pro sebe na tu krátkou chvilku přiznat, do jak zbytečné tíživé smyčky jsem se chytil a jak málo dává tahle fikce smysl. Ta fikce tíže, kterou všichni dobře tušíme, ale nechceme ji vidět. A třebaže bych to nikomu z mých followerů nezamýšlel říkat, možná bych se rozhodl méně sledovat kapitálové zpravodajství, odinstaloval bych z mobilu Twitter aplikaci, možná bych si koupil ebook čtečku a začal zase víc číst romány.

[Minutová pauza v textu.]

Jenže kdo to dokáže?

Ve svém prvním životě.

RIP